Plavba

když vidíš naši lásku

a víš, že se to nezdá

odpověď na otázku

nedá žádný seznam

když slyšíš kroky

srdce, co kráčí směle

přestaneš vidět roky

cos hledal nepřítele

toho, co platil za to

žes neuměl jsi vlídně

říct, ahoj tady, zlato

už vím, co je to klidně

a tak tu ležím s tebou

a vnímám pevné boky

jak láska dělá skvělou

tu plavbu mezi roky

a přístav není třeba

kotvíš tím, že pluješ

láska je med na chleba

a ty jen klidně přikusuješ

Michal Zachar

-------------------
je těžké vytáhnout z básní nějaké zprávy,

přesto však lidé každodenně bídně umírají

z nedostatku toho, co by v básních našli.....

Maestro svět

na všechny strany

svět prostě vyčnívá

obrousit z něj hrany

čas někdy nezbývá

nad světem okraj

obloha, koncese

říkáš si, je to ráj?

výš, než se povznese?

a tak svět a bůh
jsou podstatná jména

plácnutá nazdařbůh

bez srdce přečtená

milovat svět není

abstrakce lásky

je to jen neumění

zeptat se bez otázky

a ze všech chaosů

tvá nejmilejší zůstává

kde dáme si do nosu?

milovaná představa

Michal Zachar

-------------------------

Lidé vědí, co dělají.

Často dokonce vědí, proč dělají to; co dělají,
ale nevědí, co to dělá, když to dělají...

Emancipace

Žila, byla v jedné zemi krásná, chytrá a emancipovaná princezna.

Když jednou seděla ve své nádherné zahradě na břehu potoka, vyskočila z potoka žába a řekla jí: "Jsem princ zakletý zlým čarodějem. Stačil by jediný tvůj polibek, abych se znovu proměnil v pohledného, urostlého a elegantního muže. Pak se můžeme vzít a žít šťastně na tvém zámku s mou matkou. Budeš mě moci milovat, připravovat mně jídlo, prát moje košile a rodit moje děti. Budeme velmi šťastní."

Tentýž večer si princezna při vychutnávání lehce osmahnutých žabích stehýnek ve vinné omáčce pomyslela: "Tos uhod, blbečku..."

Voníš deštěm

pětsetkrát a stále stejná

jsou slova, co dávám dál

a stejně je neochvějná

touha, kterou vítr vál

dál dávej svit očím lun

a zpívej si dál ve dveřích

razancí tvých kilotun pum

výbuchů v tobě vedoucích

jsou zbytečná slova otázek

chvějící rukou upoutaných

žádná odpověď není, hleď

a nebude, je v nás samých

Michal Zachar

-------------------------

Konečná hra o život je věc velice vážná;
nekonečná hra života je radostná.
Radost a smích provázející nekonečné hry vyplývají z pochopení,
že začínáme cosi neukončitelného.
Sám si hrát nikdo nemůže.
Nikdo nemůže být člověkem sám o sobě...

Laskavost do duší

laskavým dotekem

pohladit na duši

láskou je dovětek

co neříkej do uší

co nikdo netuší

když pohladí tě

laskavost do duší

slovem miluji tě

Michal Zachar

----------------------------------------------------------------------------------

Doopravdy laskaví jsou pouze lidé vnitřně silní a pevní. 

Ti, kteří se laskavými jeví, jsou obyčejně jen slaboši, 

a jejich laskavost se snadno změní v bezohlednost.

Život je kvůli snům

život je kvůli snům

někdy i sametově bílý

jsme tu jen kvůli dnům

kdy z lesa vycházejí víly

na palouky snům vstříc

jdou si pro to kouzlo

někdy je zlobí půlměsíc

co kdyby něco sklouzlo?

a tak jsme tu ve křoví

díváme se na divadlo noci

a třebas ve dne, kdo ví?

odvážíme se i něco zmoci?

Michal Zachar

..............................................

hudba zde

Televize

vyleštit obrazovky

to asi nezlepší příjem

když spadnem do pohovky

televize nezní smírem

jak jdou dny světa

jsme ti, co píšem básně

někdy nevyjde věta

hlavně, že znějí krásně

jak svítá nad ránem

sdělení, co na nás bliká

bojíme se před prázdnem

obrazovka prý nepolyká

Michal Zachar

......................................

hudba zde

Socha

tvá pleť má vůni alabastru

co Rodin tesal do výše

vlasy strun zní z kapodastru

jen štěstí zpívá o pýše

pyšná je na dvě tři slova

a nejsou pranic jemné

údery dláta letí jako sova

tiše tesají tě pevně

jsi sochou vzpomínek na to

co do vínku má kámen

než najdeš to svoje zlato

je někdy lásce ámen

spouštíš si šaty a jsi nahá

stojí tu socha tvého těla

dál ať se nikdo nenamáhá

tesat, není to, cos chtěla

Michal Zachar

....................................

Miluji tě

světem jdeš a s depresí

a máš v hlavě jen zmatek

je skoro větší to procesí

než počet tvých křižovatek

nedokážeš se soustředit

všechno je moc daleko

a ty chceš, jen trochu chtít

abys žil, na krev a mléko

když nemáš svět takový

jaký ho chceš mít, jen miluj

buchty chutnaj taky makový

nic než to, co je - nevyšiluj

stiskni tu ruku, co s ní usínáš

když máš chvíli vzruchu

nezapomeň na klid, co dáš

životem jedem na záruku

podepiš se stiskem do dlaně

okem do oka vstoupí tvoje zář

dotykem mi řekni odhodlaně

miluji tě a s tebou, to, co mi dáš

Michal Zachar

......................................

The day that never comes

neopakovatelná vůně

jen jeden okamžik

zase mi srdce stůně

a jdu se projít, dík

jsou splývání hmoty

říkalas, žes chtěla

a teď křičíš, to ty?

a křičíš, cos nevěděla?

jsou splývání duší

za dne padne rosa

ty, co nám tak sluší

jak trávou sviští kosa

hrabání čerstvě sečené

co se dělávalo je fuč

a z dálky voní pečeně

najíst nebo lásky náruč?

Michal Zachar

...............................

Aguntur, ut agant, non ut ipsi nihil agant!

Bůh předurčuje lidi toliko, aby sami jednali,

sami se přičiňovali, ale nerozhoduje o tom,

k jakému jednání se rozhodnou...

Císař Augustus - 400 l.n.l.

Dvakrát

Dvakrát se srdce zeptej.

A nezapomeň, že nahlas.

Bůh křičel a ty šeptej.

Komu svou lásku dáváš.

Touhy a víra obrací se.

Když sedm hříchů dáš.

To, co už nevrátí se.

Už v sobě dávno znáš.

Dvakrát se srdcem zeptej.

A měj místo pro soucit.

Někde, někdo, jen chtěj.

Žít láskou a ne živořit.

Michal Zachar

...................................

To, že láska je všechno, je všechno, co o lásce víme.

Kolikrát

Kolikrát říkat mám.

Jak sluší ti láska.

Kolikrát požehnán.

Je prst, co laská.

Kolikrát líbat mám.

Jen ústa nestačí.

Kolikrát pozdě sám.

Zpívám jsi nejsladší.

Kolikrát touha živá.

Jak rybka s udicí.

Kolikrát popudlivá.

Jsi krásně vonící.

Kolikrát ženou byla.

Jen málo z románu.

Kolikrát pochopila.

Jak světlo zvládá tmu.

Michal Zachar

......................................
Lepší je být chvíli s někým, koho miluješ,
než celý život s někým, koho nemiluješ.

Co říkají tvá ústa?

Co říkají tvá ústa?

Mlčíš a tma hustá.

Jde dál tím pokojem.

Jsou i dny bez boje?

Velikou šanci úsvitu.

Dáváš i když nejsi tu.

Jinak se dívám do očí.

Když hlavou proskočíš.

Chvíle, že obraz zrodu.

Vidíš dál obzory chodu.

Světa a žij všechny dny.

Srdcem, co plní tvé sny.

Michal Zachar

.......................................

Alfréd

někdy je třeba dolít vodu

aby se naplnilo tvé moře

když vesluješ bez důvodu

dlouhé vlasy líčí na úhoře

jdou s pěnou příbojů ti hadi

jak slova, co z nás kapou

zlatí úhoří, ty máme rádi

čekáme na nashledanou

příliš pro trochu pohody

co by jen špouchala si

někdy jen skoč do vody

nemusíš mít dlouhé vlasy

jsou slova, co nás pohání

a zvou k nám naše moře

zlatí úhoří, naše vyznání

ze slov o lásce a o pokoře?

Michal Zachar

........................................

Otázky IX. - k západu slunce...

jak jsem žil se ptám

slunce, co právě zapadá

když se sám usmívám

divím se, co mě napadá

západ nad monumenty

slunce osvítí rámy věcí

dnem točíme dokumenty

měsíc hřeje po půlnocích

změna v zapadání věků

nastolí jedinou otázku

zapálí tvůj paprsek řeku?

a je tvůj život pro lásku?

Michal Zachar

.................................
Nevím, jestli můžu mít rád západ slunce.
Ale možná právě západ slunce skrývá můj poklad.

Doteky přírody

jen tenké proužky oparu

po ránu hladí vodní vlny

jsme všichni dáni do páru?

i voda po polibku srny?

je omamná, jak opojení

co dostaví se hned zrána

a cítíš touhu po spojení

životem zacelená rána

dotykem mordy tmavé

a s láskou líbá srna

přivítáš den i s ránem

a na hladině běží vlna

a do všech koutů říše

vodní rozběhla se zpráva

stydíme se ve své pýše

že políbení život dává?

Michal Zachar

Křižovatky tratí

křižovatky tratí

co do paměti vryli

křižujem jako svatí

železné trasy a žíly

jak daleko vede?

a kolik stojí lístek?

co pohání tebe?

třeba malý skřítek?

pohádkově obří

zdají se na nebi

odlesky, že jsme dobří

jeď tam, už nasedni...

Michal Zachar

..................................

Absolutní svoboda neexistuje.

Existuje jen svoboda vybrat si, cokoliv chceme

a pak se tím rozhodnutím řídit.

Prorůstání

prorůstání dětí do svých rodičů

kořeny slov a činů, když nejsi tu...

sám a vidíš jen nespavosti stav

v řece jet a vidět neviditelný splav...

spláchnout jím a opustit dětství

když loďka opouští své štěstí...

návrací řeka vodu svou a nestudí

když vracíš se k sobě jako do studní...

máš jen příslib vlny své naděje

že spatří, každý jenom to, co zaseje...

Michal Zachar

............................................

ukažte všemu, kolem sebe, jak je to
pro vás vzácné a krásné být s ním

věnováno malíři Roy Gonzales Tabora

Čert ví proč...

když vítr rozfouká

na nebi mraky

a vysvitne slunce

a do sítě pavouka

spadne modř taky

kapky žblunce

když máme sen

vidíme seno v trávě

co ještě stojí

tak přejem si den

když neříkají právě

jak žít život dvojí

slabá, ale s květem

co sílu má čerta

který ví prý proč

láska je jen jeden

způsob, že omerta

znamená, že o ní mlč

Michal Zachar

..................................

Mrtvý sen - Odpovědi IV.

když koukáš jenom do zdi

a vidíš stěnu, co je prázdná

říkáš si nahlas zač a proč jsi

žil tu a měl vizi, co je krásná

když rozhodujem, co pomáhá

na cestě k boji světla s tmou

první cestou je naše odvaha

uvěřit jsem tím, kdo je mnou

a když forma neodpovídá linii

laská zrozená s citem vidění
druhou cestou, když se napijí
a uviděli královské zranění

děsíš se skutků, co nehledáme

toho, co vidíme, když říkali nám

že tady jsme a dobře, že uděláme

když vděční odevzdáme dějinám

milovat znamená vidět a zemřít

pro kus života ve svých snech

ale hloupé je až potom chtít

mít mrtvý sen ve svých zdech

Michal Zachar

................................................

Zkoušky mohou být těžší, než si člověk dokáže představit.

Ale jsou nezbytné k tomu, abychom se něco naučili.

A každá nás přivádí blíž k uskutečnění našich snů.

Těch, co žijí.

Thunder woman

lásko, dýcháš mi někdy mile do ucha

chvěješ se, když vzlykáš, malá záducha

smíváš se jako blesk v letním vzduchu

a já cítím nad mým světem tvou ruku

potácivé kroky jdou do osidel spánku

jsou pábitelem, že i když na kahánku

přináší úlevu těch životů, co žijem

venku ze sebe, je to, co nezapijem

ulicí prázdných míst na mapě světa

jdem a křičíme, aby slyšet byla věta

že najít vchod k sobě najde i záducha

stačí, když mi tvoje ústa šeptaj do ucha

Michal Zachar

--------------------------

Nech to být(Let it be)

když klidně dýcháš v pokoji

a na poštáři tvoje malá ruka

svírá mou, co dělá, že se nebojí

to jak žena pochlapila kluka

když ležíš v nočním závoji

a na sobě průvan z hvězd

kolik je v tom, co máme obojí

a chcem hádat, co máme nést

a když se pomalu už budíš

a chceš posnídat dobré sny

nech to být, děláš, co umíš

jsi ten, kdo dává den po dni

a za každý den, co dostávám

vděčný, za to, co se nesmí

a tak se dívám a nevstávám

nech to být, díky za tvůj vesmír

Michal Zachar

...............................................................

nejtemnější chvíle přicházívá před úsvitem