Prsten

obřady vyžadují chrámy

já nemám víc než tebe

být sám a nebo sami

když hledáš víc než sebe

obřad je pohled oka

co vyžaduje tvou sílu

udržet, aby mohlo mrkat

na to, co chce víru?

obřad je pocit snění

že se naše duše spojí

chvíle, co hledá lpění

na tom, co nerozpojí

obřad je ruka heboučká

co kroužek bere z dlaně

kulatá, malá obroučka

co svírá život odhodlaně

Michal Zachar

........................................

všem, kdo věří, že jeden prsten všechny váže...

Dávno zapomenutý obřad

jsou kolem nás

a v nás obou zář

stvoření vytváří

světlo, co vyzáří

řečí fotonů mrak

symbolů, že pak

jsou zbytečné tvé

ruce na místech

kde řeč nestačí

když jsi jinačí

jsou v nás i kolem

urodná jsi moment

a kdo z nás začíná

v horách jsi rovina

dimenzí, co nevidíš

písní, co neslyšíš

neznamená, že není

žába na prameni

který tryská ven

dospělým s dítětem

co v sobě má každý

láska je a navždy

Michal Zachar

Bez myšlenek

můžeme sdělovat

a nemusíme mluvit

a nemusíme mlčet

jenom se věnovat

lásce, jen ji zkusit

a můžeme křičet

přemýšlím a jsem

tedy mimo vědomí

zaměstnán myšlenkou

dlím v neskutečném

světě abstrakcí a žadoní

o minulost, budoucnost svou

bez myšlenek jsem

sám sebou a s láskou

bez vzpomínek a přání

jak malý plamínek ven

žene se myšlenek tmou

vědomí bez vědomí sní

Michal Zachar

..............................................

Tomáši Klusovi za jeho krásné písničky

Before - After

neztrácím

nehledám

nevzdávám

prostě mám

nevzdávám

nenadávám

nevzlykám

jen polykám

neslyším

neblouzním

nevnímám

jen přijímám

Michal Zachar

----------------
všem, kdo mají chuť říkat ne...

Souvětí vět

V souvětí vět.

Schováváš splíny.

Dobýváš svět.

Vnímáním jiný.

Hledání meze.

Která nás dělí.

Vdáváme kněze.

A jsme zas celí.

Potkávat známé.

Ve dveřích cely.

Klíče prý máme.

Jen jsme nedovřeli.

Klíče vět a splíny.

Nejsou jen zboží.

Jsou všechny mými.

Život je boží.

Michal Zachar

..................................

Máš všechno, až na to, co chceš. Za to, ale musíš dát všechno...

Nálepky

žijeme život jako víno

opojný samou touhou

až skoro jsme mimo

když vinětou jsi pouhou

každý si přečte vinětu

každý si sáhne na obal

ať láhev tu a nebo tu

málokdo vzal a ochutnal

chci být sklenicí, co bere

život z vína tvé láhve

když už se to někdy pere

jsi zdroj, kam se sáhne

a k ochutnání nemáš čas

ať rolník nebo bezzemek

je to všechno skryté v nás

energii dáme luštění nálepek

Michal Zachar

.............................................

inspirujme se vínem ne krabicovým...

Vive Dieu, Saint Amour

bojovníci světla

zkoumají zbroj

víru, naději a lásku

nechávajíc, aby nesla

vyraženou tmou

chvíli na ukázku

chvíle neznámá

kdy se lidé bojí tmy

když dosahujem

krásná podává

podivuhodné sny

co představujem

strach přilétá když

chceme být milovaní

podle představ svých

a nevíš zda-li spíš

od teď až do svítání

jak se lásko projevíš

jak nemám, co mít

tak mám najednou vše

a přestanu být, tím čím

jste mne chtěli projevit

říkám srdci svému tiše

haló, jsem tady, smím?

Michal Zachar

Amélie

zavři oči má lásko

jsi jen milý květ

netrap se sázkou

chcem všechno hned

nikdo z nás nepochopí

že milovat jde teď

kdy další chvíle

nebude už dána

kdy jdou světa míle

kdy padají bezedným

vlasy do neznáma

Michal Zachar

...................................

věnováno všem Ameliím, které přinášejí do našich životů světlo

a vytlačují ze srdcí tmu

Esther

dunění zvuku

zkoušení sluchu

námluvy slova

těžko, kdo zdolá

je s námi jiná

smyslová mina

bouchá si v řádu

slepiček v hřadu

nanicovatá je

souzvuků ráje

neohřeje nic

chápat je víc

Michal Zachar

------------------------

Ekaterine

Woman Like A Man

miluješ a nerozumíš

tomu, co se děje v tobě

i když nic, tak porozumíš

vše se tu děje v nás, v tobě

každý potřebujem lásku

když náklonost a něha je 

přirozeností na sázku

že samota světa prostě je

už od počátků světa jsme

poznáváli lásku podle svitu

v očích, co jsou překrásné

a dávají klid a trochu citu

hromadit lásku je povinnost

k tomu, aby se život žil

nenávisti máme každý dost

chtějme se milovat pár chvil

lásku nehledejme v jiném

ale jen sami v sobě, vstávej

aby se to stalo i v tvém milém

tak svým srdcem mávej

mávej bílou vlajkou vzdání

se svého já za cenu velkou

prává láska nemá zdání

že je bezpodmínečnou

Michal Zachar

...........................................................................

je lepší být gejzír, co překypuje než studna, co zadržuje vodu

Blizard

když jdeme za svým cílem

všímejme si při tom cesty

neobjímejme zpítí vínem

v ruce šátek od nevěsty

cesta učí, jak dorazit do cíle

a obohacuje, když po ní jdem

nenechme se zastrašit, že míle

jsou hledání, toho, co potřebujem

věříme, že naše cesta je ta pravá

a nikdo z nás nemusí dokázat

že ta tvá, třebas není hravá

nesmí existovat, stačí jen ukázat

vybrat sám pro sebe tu správnou

je ještě těžší než cokoliv jiné

provádět to lze snad pravdou

říct sobě rozhodnutí, i když nemilé

ztráty všech, co jsem miloval, bolí

přesvědčen, že jsem to, co jsem ztratil

je nic a nikoho, ať už to bylo pro cokoliv

svoboda je mít vše, aniž jsem vlastnil

Michal Zachar

loĎ

všichni máme právo zapomenout

zapomenout, ne však na život

každý z nás má poklad, kam plout

musíme být jenom sami sobě lodivod

když stavíme lodi svého srdce

je jí nejbezpečněji v přístavu těla

kvůli tomu se však srdce prudce

zachvějí, kvůli tomu se loĎ nestavěla

energie, jíž říkáme láska svými jazyky

je surovinou, co tvoří svět a vesmír

vede nás jemně ať proplouváme návyky

naučit se, co ještě neumím, ať nespím

Michal Zachar

..............................................................

všem, kdo naslouchají rytmu svého srdce
a staví podle něj loĎě...

především pak Petrovi a Lence

S tebou nebo bez tebe?

s tebou nebo bez tebe

kurva, kdo to ví?

jak se dívat do nebe

kdo ti prostě napoví?

jakou zprávou žiješ

během dne, když

svou láskou šiješ

velkou skrytou spíž

na dobroty ochutnané

potají, když naše

oči ztracené a lkavé

neví zda ještě zdá se

máš tolik síly ve svém

srdci, co je nyní děravé

tak se nedívej než sem

ať už s tebou a nebo né...

Michal Zachar

..............................................

kdo pochopí, jak je to vlastně zařízeno...

IN between

když pěna kreslí

vlny po vltavě

a dívky s mašlí

tváří se tak hravě

když voda proudí

sdílnou zátočinou

kdo jiný než my

ví, jak vlny plynou

na břehu řeky

zpívajíc o původu

tvrdý či měkký

pohltíš bez důvodu?

co dělá vlny snům?

kam se pěna poděje?

víme, jak čelit zlům?

a příležitost dělá zloděje?

Michal Zachar

Love of the board

pokladem paluby zvané svět

neutekl jsem ničemu včera ani teď

druhým dobrý dojem, inteligentní řeči

vybraná jídla, k věci pojem či kecy?

prorážet bariéry, zdi, kličkovat vlnami

teď je to všechno dávno za námi

bojovat tam, kde to vůbec nemá smysl

za lásku, za pravdu a za víc, chce jen mysl

můžeme předstírat, že milujeme svět

můžeme si na druhého zvyknout a jít zpět

prožít své jako přátelé a spojenci a děti mít

v noci se milovat, dosáhnout orgasmu prokletí

že chybí cosi důležité, že ve vzduchu je prázdno

a k tomu musíš dojít až tam dolů, na dno

a tady stojíce na palubě vlastního dna

tam, kde je jinak jenom černočerná tma

vidíte konečně, co žene vás až nahoru

chuť, vůně a touha srdce zasít se v úhoru

jsi moje loď, moje láska, moje studna

a najdu si tě vždycky nahoře i u dna

všechno jsi, co si jenom představíš

jsi můj poklad na palubě, láska jsi a víš

Michal Zachar

........................................................

všem je třeba neustále říkat, jak je máme rádi...

Stand in the Rain (Stojíš v dešti)

utíkáš před sebou

znásoben tmou?

vytváříš stopy

světla, co fotí?

zábleskem tváře

oslepující záře?

kdo tu dostane

jistotu všech ne?

jak jsou tady

tvé i mé zásady?

v chodbičkách duše

srdce si kluše?

hledajíc energii

chápajíc baterii?

jsme ve svých rolích

v dešti se tě bojím...

Michal Zachar

............................................................................................

všem, kdo znají a zažili podsvětí (underworld) ve svém životě