Lístek z květu

květ růžový

padá

zpěv jabloní

uvadá

letí chvíli

sen

kousek síly

v něm

vše končí

rázem

kdo skočí

blázen

oči jen

zavírám

lístků svět

je tam

Michal Zachar

...............................

pro ty, co rádi sbírají život do svých očí

Křídla andělům

andělé prý

zjevují vřídla

když na zemi

zahodily křídla

s jakou silou

dokážu křídla

nasadit a život

to, abys svitla

dala jsi svůj

úděl i za mě

ty neslyšíš stůj

a nejdeš ladně

sama ty sebe

zkoušíš vyslat

bez křídel nebe

ztracený případ

už nejsou andělé

a křídla ze závoje

dovol mi nesměle

strhnout i ta svoje

Michal Zachar

.............................

Láska zvětrá v nadbytku moudrosti, 

v němž anděl srdce kulhá, táhna za sebou špinavé křídlo.

Nenasytný malíř - Anthony de Mello, SJ

Gessen byl budhistický mnich a krom toho neobyčejně talentovaný malíř. Než se však pustil do nějakého obrazu, vždy vyžadoval peníze předem. A jednalo se o horentní sumy! Díky tomu se mu také časem začalo říkat Nenasytný mnich.¨

Jednou pro něj poslal gejša, protže také chtěla obraz. Gessen se zeptal: "Kolik mi zaplatíte?"Dívka zrovna měla u sebe zákazníka. Řekla: "Dám vám, kolik si řeknete. Ale obraz musí vzniknout zde, před mýma očima."

Gessen se hned pustil do práce a když byl hotov, řekl si o víc než kdy předtím. Když mu gejša vyplácela peníze, obrátila se na svého zákazníka se slovy: "Tento muž je prý mnich, a přitom nemyslí na nic jiného než na peníze. Jeho talent je vyjímečný, jeho mysl je však nízká a ovládá ji mamon. Může se člověk vůbec pyšnit plátny od někoho tak ubohého? Na mém prádle - tam se bude jeho umění vyjímat spíš."

Hodila na mnicha jednu ze svých spodniček, aby na ni něco namaloval. Dříve než začal, položil jí Gessen obvyklou otázku: "Kolik za to dostanu?" "Kolik si řeknete," řekla znovu dívka. Gessen jmenoval sumu, namaloval obraz, sebral své peníze a odešel.

Uběhlo mnoho let, než se čirou náhodou přišlo na to, proč byl Gessen tak, chtivý peněz. Jeho rodnou provincii často stíhal hladomor. Bohatí nebyli ochotni chudým jakkoliv pomáhat. A tak tam pro případ nouze nechal Gessen vystavět ukryté sýpky a naplnil je obilím. Nikdo nevěděl, kde se tam to obilí vzalo, ani kdo mohl být tím štědrým dárcem.

Dalším důvodem, proč se Gessen tolik sháněl po pěnězích, byla silnice vedoucí z města až k jeho vesnici, dlouhá mnoho kilometrů. Byla v tak špatném stavu, že povoz tažený volem by na ní neujel ani 2 metry. Tím trpěli staří a nemocní, kteří občas potřebovali zajet do města. Gessen tedy nechal silnici opravit.

A posledním důvodem byl Chrám meditace, který Gessenův učitel vždycky toužil vystavět, ale neměl k tomu dost prostředků. Gessen tento chrám vystavěl na znamení vděčnosti svému váženému učiteli.

Když náš chtivý mnich dokončil stavbu sýpek, silnice i chrámu, odložil barvy a štětce a odešel do hor, aby se cele oddal rozjímání. Už nikdy nenamaloval jediný obraz.

......................................................................

 V chování druhých nenalezneme víc, než co jsme schopni v něm hledat.

Zpovědnice víry

foto EVA MATUŠKOVÁ

Víra v to, co jsou. Ty skutky v nás.

A že čas nenajdou. Jak spálit jas.

Jsou chvíle, kdy. Se tvé mým stává.

A jsou milé dny. Bez závoje sláva.

Všichni chtěli mě. Říct, abych se změnil.

Jen beze mne. Vím, že jsem tu nebyl.

A vidíte, jsou tací. Co vědí, co kdo má.

Řekli, ne pro legraci. Ahoj, vítej doma.

Když zapalují svíčku. A modlí se i za to.

Abych byl i debil. Prý to stojí za to.

Neměňte se lidé. I když třeba nazí.

Nevíte, kdo vyjde. Doma na zápraží.

Dokud je tam jeden. A vás bere stejně.

Za sucha i s medem. Tak se klidně měňte.

Víra v to, co jste. Bez nutnosti změny.

To je srdce užaslé. A to už nechci měnit.

Michal Zachar

Kdo může ukrást měsíc II.

Dala jsi svou duši.

A já vzal i tělo.

Kdo to mohl tušit.

Že to nechybělo.

Že to byla láska. 

Poznáš podle toho.

Jak ti srdce praská.

Pořád bez jednoho.

Když si všímáš záhy.

A jde ti taky o děj.

Kdo zůstane nahý?

A kdo bude zloděj?

Michal Zachar

................................

všem, kdo si všímají, jak svítí měsíc

Kdo může ukrást měsíc! - Anthony de Mello, SJ

Zenový mistr Rjókan žil velmi prostým životem v malé chatrči na úpatí hor. Jednou večer, když byl mistr pryč, se do chatrče vloupal zloděj, ale zjistil, že tam není co ukrást.

Rjókan se vrátil a lupiče přistihl. "To jste si ale dal dost práce, abyste mě navštívil, " pravil.  "To nesmíte odejít s prázdnou. Přijměte prosím jako dar můj oděv a přikrývku." Dočista zmatený zloděj popadl jeho oděv a zmizel.

Rjókan se nahý posadil na zem a pozoroval měsíc. "Chudák," pomyslel si, "škoda, že jsem mu nemohl dát tento úchvatný měsíční svit."

Když odpouštíš (One)

Když odpouštíš.

Ta strašná slova.

Jen popouštíš.

Aby nezazněla znova.

Jak snadné je.

Zničit tak mnoho.

I kousek naděje.

Nevíš, kdo z koho.

Jen nevnímáš.

Slova, co vzali slinu.

A oči zavíráš.

Už slyšíš kovadlinu.

Dopadne a rozbije.

Silou slov napětí.

Ten, kdo přežije.

Ať sejme prokletí.

Michal Zachar

Beautiful Agony

dunivá souhra

slyšíš i to, co není

kde hrají program

od půlnoci rozednění

jdem stále vpřed

cíle jsou silné

soubojem met

chvíle nedochvilné

jak slyšíme svá

slova beze slov?

vnímáme sebe znova

bude to dobrý lov

kdo z nás se ztrácí

v objetí a úsměvu?

ty jsi ta, co vrací

nás dva do zpěvu

Michal Zachar

..................................................................................

všem, kdo v lásce vytvářeji MY

Zas vyplouvám

Zas vyplouvám.

Nad oceánem snů.

Výtah zpět.

Není v dosahu.

Jsem jeden.

Je daleko v nás.

Oceán zázraků.

Co sebral je čas.

Plout je dál.

Říkáme si navždy.

A věřit v létání.

Můžeme každý.

Michal Zachar

Answer - Odpovědi IV.

Proč píšu básně?

A jiní zase příběhy?

Chcem popsat krásné?

Najít nebe bez něhy?

Jeden to zkouší.

Třeba kvůli penězům.

Nevíte, co je horší.

Stavět už druhý dům.

Druhý popisuje pohled.

A staví otázky.

Je život jen boží úlet?

A jakpak, bez lásky?

Třetí zase tuší.

A porozuměli si sobě.

Našli svojí duši.

A taky svojí době.

Na všechny jednou. 

Někdo zapomene.

Je skvělé vhlédnout.

Až tam do pramene.

Tam voda bohů.

Tryská svěží!

Popsat vše mohu.

I to, oč tu běží.

Michal Zachar

..............................................

pro všechny psavce

Age of Loneliness

v srdci platíš tou z nejtvrdších měn

máš před sebou sám sebe podoben

nevzdáváš lehce čest úsvitem zasažen

necháváš se svést a pořád noc a den

pohledy z pohlednic jen lehce v oparu

říkají o to víc, když hledáš do páru

své lásky spočítat před slunce západem

kdo měl rád a rád ví, že žít sám svůj sen

samota je hluboká studna a bez okovu

chutná divoká až u dna, tak hledej znovu

Michal Zachar

.............................................

věnováno skupině Enigma

Léčitel

...nebrání-li nic oku...

...výsledkem je zrak...

...nebrání-li nic uchu...

...výsledkem je sluch...

...nebrání-li nic nosu...

...výsledkem je čich...

...nebrání-li nic ústům...

...výsledkem je chuť...

...nebrání-li nic mysli...

...výsledkem je moudrost...

...nebrání-li nic srdci...

...výsledkem je láska...

Milovat znamená vidět člověka,
situaci nebo věc takovou,
jaká doopravdy je. 

Ne takovou jakou si ji představujeme.

A co nám brání vidět?

Naše předsudky, projekce a všechny ty nálepky, 

které jsme převzali od rodiny, přátel, společnosti,
kultury a ze svých zkušeností.

Vidět je ten nejnáročnější úkol,
do kterého se může lidská bytost pustit. 

Je to jen se namáhat vidět každou věc,
každou bytost nově v každém okamžiku.

Je to naše přítomnost.

Gladiátor II.

lítost nad svými činy

je pozdě na to být jiný?

anděl sepnul ruce k nebi

a nebe zrcadlí se nad pohledy

a po jeho tváři skanuly slzy

když život vzal tak brzy

prosebný pohled mířil k nebesům:

"ten nepatří ďábelským psům"!

a Bůh se tehdy slitoval

když o to anděl smrti stál

a mraky prosvítilo slunce

to když vědomí jde prudce

do dalšího světa, kde vidíš zář

a paprsek osvítil jeho tvář

světlo je dar, láska je síla

kdo žije srdcem, ten neumírá

Ikaros

třeba i celý život

a mávnul křídly

jako o závod

a v tu chvíli

vosk jen skápnul

na dlaň a pálí

celý ses napnul

chtíc uvidět v dáli

nad mraky slunce

a nový svět

vidíš vše prudce

a jen tak vyletět

spálil jsi peří

seškrábnul vosk

kdo viděl neuvěří

z duše zbývá kost

výkřik jen zebe

radost či splíny?

a modré z nebe

ti přinese jiný

-------------------------------------------------------------

Kam chodíš skrýt se lásko, 

když dva tě z duše vyženou.

Kam chodíš skrýt se lásko,

když překročí tě zraněnou.

Knockin' On Heaven's Door

máš let kolibří

zpět a jen chvilku

něžnou

když to zajiskří

a vidíš myšku

běžnou

dáš sílu svou

a lásku do dlaní

stoupajících

vem sem mou

duši bez ptaní

hledajících

až tam do dveří

té nebeské brány

skrývané

až tam, kde nesněží

ale jsou jen panny

laskavé

MZ

....................................................

všem, kdo buší na nebeské brány

Kámen mudrců

V kameni mudrců,

zakleté dědictví.

Vnímání obrazů,

v síle té zrající.

Žalem až usedá,

duše tvá toužící.

Kůň není osedlán,

uchopen za líci?

Skutečně není,

cesta k moudrosti.

Kámen vše změní

a k naší radosti.

Mudrcem jsi zván,

vstup do otázky.

Lze srdcem uchovat,

moudrost bez lásky?

Stardust

když rozhoří se

hvězdný prach

na tváři tvé

mívám i strach

dotknout se tě

na místech pih

všimnou si tě

jsi z nesmělých

posvěcení těla

posílen a klidně

taková jsi celá

usmíváš se vlídně

prach hvězd

září ti na čele

nechci ho smést

svítí tak vesele...

Michal Zachar

...............................

všem ženám, co v našich životech září a nejen v září