Zpovědnice víry

foto EVA MATUŠKOVÁ

Víra v to, co jsou. Ty skutky v nás.

A že čas nenajdou. Jak spálit jas.

Jsou chvíle, kdy. Se tvé mým stává.

A jsou milé dny. Bez závoje sláva.

Všichni chtěli mě. Říct, abych se změnil.

Jen beze mne. Vím, že jsem tu nebyl.

A vidíte, jsou tací. Co vědí, co kdo má.

Řekli, ne pro legraci. Ahoj, vítej doma.

Když zapalují svíčku. A modlí se i za to.

Abych byl i debil. Prý to stojí za to.

Neměňte se lidé. I když třeba nazí.

Nevíte, kdo vyjde. Doma na zápraží.

Dokud je tam jeden. A vás bere stejně.

Za sucha i s medem. Tak se klidně měňte.

Víra v to, co jste. Bez nutnosti změny.

To je srdce užaslé. A to už nechci měnit.

Michal Zachar

Kdo může ukrást měsíc II.

Dala jsi svou duši.

A já vzal i tělo.

Kdo to mohl tušit.

Že to nechybělo.

Že to byla láska. 

Poznáš podle toho.

Jak ti srdce praská.

Pořád bez jednoho.

Když si všímáš záhy.

A jde ti taky o děj.

Kdo zůstane nahý?

A kdo bude zloděj?

Michal Zachar

................................

všem, kdo si všímají, jak svítí měsíc

Kdo může ukrást měsíc! - Anthony de Mello, SJ

Zenový mistr Rjókan žil velmi prostým životem v malé chatrči na úpatí hor. Jednou večer, když byl mistr pryč, se do chatrče vloupal zloděj, ale zjistil, že tam není co ukrást.

Rjókan se vrátil a lupiče přistihl. "To jste si ale dal dost práce, abyste mě navštívil, " pravil.  "To nesmíte odejít s prázdnou. Přijměte prosím jako dar můj oděv a přikrývku." Dočista zmatený zloděj popadl jeho oděv a zmizel.

Rjókan se nahý posadil na zem a pozoroval měsíc. "Chudák," pomyslel si, "škoda, že jsem mu nemohl dát tento úchvatný měsíční svit."

Když odpouštíš (One)

Když odpouštíš.

Ta strašná slova.

Jen popouštíš.

Aby nezazněla znova.

Jak snadné je.

Zničit tak mnoho.

I kousek naděje.

Nevíš, kdo z koho.

Jen nevnímáš.

Slova, co vzali slinu.

A oči zavíráš.

Už slyšíš kovadlinu.

Dopadne a rozbije.

Silou slov napětí.

Ten, kdo přežije.

Ať sejme prokletí.

Michal Zachar

Beautiful Agony

dunivá souhra

slyšíš i to, co není

kde hrají program

od půlnoci rozednění

jdem stále vpřed

cíle jsou silné

soubojem met

chvíle nedochvilné

jak slyšíme svá

slova beze slov?

vnímáme sebe znova

bude to dobrý lov

kdo z nás se ztrácí

v objetí a úsměvu?

ty jsi ta, co vrací

nás dva do zpěvu

Michal Zachar

..................................................................................

všem, kdo v lásce vytvářeji MY

Zas vyplouvám

Zas vyplouvám.

Nad oceánem snů.

Výtah zpět.

Není v dosahu.

Jsem jeden.

Je daleko v nás.

Oceán zázraků.

Co sebral je čas.

Plout je dál.

Říkáme si navždy.

A věřit v létání.

Můžeme každý.

Michal Zachar

Answer - Odpovědi IV.

Proč píšu básně?

A jiní zase příběhy?

Chcem popsat krásné?

Najít nebe bez něhy?

Jeden to zkouší.

Třeba kvůli penězům.

Nevíte, co je horší.

Stavět už druhý dům.

Druhý popisuje pohled.

A staví otázky.

Je život jen boží úlet?

A jakpak, bez lásky?

Třetí zase tuší.

A porozuměli si sobě.

Našli svojí duši.

A taky svojí době.

Na všechny jednou. 

Někdo zapomene.

Je skvělé vhlédnout.

Až tam do pramene.

Tam voda bohů.

Tryská svěží!

Popsat vše mohu.

I to, oč tu běží.

Michal Zachar

..............................................

pro všechny psavce

Age of Loneliness

v srdci platíš tou z nejtvrdších měn

máš před sebou sám sebe podoben

nevzdáváš lehce čest úsvitem zasažen

necháváš se svést a pořád noc a den

pohledy z pohlednic jen lehce v oparu

říkají o to víc, když hledáš do páru

své lásky spočítat před slunce západem

kdo měl rád a rád ví, že žít sám svůj sen

samota je hluboká studna a bez okovu

chutná divoká až u dna, tak hledej znovu

Michal Zachar

.............................................

věnováno skupině Enigma

Léčitel

...nebrání-li nic oku...

...výsledkem je zrak...

...nebrání-li nic uchu...

...výsledkem je sluch...

...nebrání-li nic nosu...

...výsledkem je čich...

...nebrání-li nic ústům...

...výsledkem je chuť...

...nebrání-li nic mysli...

...výsledkem je moudrost...

...nebrání-li nic srdci...

...výsledkem je láska...

Milovat znamená vidět člověka,
situaci nebo věc takovou,
jaká doopravdy je. 

Ne takovou jakou si ji představujeme.

A co nám brání vidět?

Naše předsudky, projekce a všechny ty nálepky, 

které jsme převzali od rodiny, přátel, společnosti,
kultury a ze svých zkušeností.

Vidět je ten nejnáročnější úkol,
do kterého se může lidská bytost pustit. 

Je to jen se namáhat vidět každou věc,
každou bytost nově v každém okamžiku.

Je to naše přítomnost.

Gladiátor II.

lítost nad svými činy

je pozdě na to být jiný?

anděl sepnul ruce k nebi

a nebe zrcadlí se nad pohledy

a po jeho tváři skanuly slzy

když život vzal tak brzy

prosebný pohled mířil k nebesům:

"ten nepatří ďábelským psům"!

a Bůh se tehdy slitoval

když o to anděl smrti stál

a mraky prosvítilo slunce

to když vědomí jde prudce

do dalšího světa, kde vidíš zář

a paprsek osvítil jeho tvář

světlo je dar, láska je síla

kdo žije srdcem, ten neumírá

Ikaros

třeba i celý život

a mávnul křídly

jako o závod

a v tu chvíli

vosk jen skápnul

na dlaň a pálí

celý ses napnul

chtíc uvidět v dáli

nad mraky slunce

a nový svět

vidíš vše prudce

a jen tak vyletět

spálil jsi peří

seškrábnul vosk

kdo viděl neuvěří

z duše zbývá kost

výkřik jen zebe

radost či splíny?

a modré z nebe

ti přinese jiný

-------------------------------------------------------------

Kam chodíš skrýt se lásko, 

když dva tě z duše vyženou.

Kam chodíš skrýt se lásko,

když překročí tě zraněnou.

Knockin' On Heaven's Door

máš let kolibří

zpět a jen chvilku

něžnou

když to zajiskří

a vidíš myšku

běžnou

dáš sílu svou

a lásku do dlaní

stoupajících

vem sem mou

duši bez ptaní

hledajících

až tam do dveří

té nebeské brány

skrývané

až tam, kde nesněží

ale jsou jen panny

laskavé

MZ

....................................................

všem, kdo buší na nebeské brány

Kámen mudrců

V kameni mudrců,

zakleté dědictví.

Vnímání obrazů,

v síle té zrající.

Žalem až usedá,

duše tvá toužící.

Kůň není osedlán,

uchopen za líci?

Skutečně není,

cesta k moudrosti.

Kámen vše změní

a k naší radosti.

Mudrcem jsi zván,

vstup do otázky.

Lze srdcem uchovat,

moudrost bez lásky?

Stardust

když rozhoří se

hvězdný prach

na tváři tvé

mívám i strach

dotknout se tě

na místech pih

všimnou si tě

jsi z nesmělých

posvěcení těla

posílen a klidně

taková jsi celá

usmíváš se vlídně

prach hvězd

září ti na čele

nechci ho smést

svítí tak vesele...

Michal Zachar

...............................

všem ženám, co v našich životech září a nejen v září

Život je hotel

život je hotel

ode zdi ke zdi

jen pár míst

a dole kotel

jen tiše spí

i když chceme jíst

v místnosti nic

než světlo a postel

a malá lampa

co chceš víc?

zábavu, kostel?

přestupní cíl kampa?

život je stejný

jako ten hotel

opustíš jeho pokoje

je samozřejmý

že prázdná postel

za tebou stále je

a někdo další

zaplatí pobyt

někdo, kdo hledá

duše, ať ji nevyplašíš?

najednou si klopýt?

zase se vystěhovat?

přicházíš na zem

a život je hotel

ve všem, co máš již

ty jsi ten blázen

když nevíš, že postel

jen na chvíli - tak další blíž...

Michal Zachar

...................................

...všem, co chápou, že když se rodíme nemáme nic, a když umíráme, tak taky nemáme nic. Náš život je jako hotel a stejně je to tak i s naším tělem. Jednoho dne se musíme vystěhovat a nechat jej za sebou...

Kniha o bohu

vždy jsou aspoň dvě hlavní cesty

a bezpočet cest přechodných

každý z nás snad dal se vésti

a strávil tak i mnoho dní

za 1. prostou cestou bez ozdob

stojí jen ta cesta sama

za 2. cestou s cílem jdi beze zlob

a chval ty každého rána

když vzbudil jsi se sám do slunce

co se na zem třpytem poházelo

světlo na cestu samotnou a jdouce

dál, aby ti vše vycházelo

otevřít srdce a jít je cesta prostá

opakuji sám sobě denně

odlož vědomosti do knih, i do sta

tak z nich nebuduj svět namyšleně

a až budem zase na té cestě spolu

a nezbyde-li ani trochu pomohu

máme-li boha v trávě, srdci, ve výmolu

nemusíme vlastnit knihy o bohu

Michal Zachar

..................................

všem, kdo chtějí vlastnit knihy a ne otevírat svá srdce