Kámen mudrců

V kameni mudrců,

zakleté dědictví.

Vnímání obrazů,

v síle té zrající.

Žalem až usedá,

duše tvá toužící.

Kůň není osedlán,

uchopen za líci?

Skutečně není,

cesta k moudrosti.

Kámen vše změní

a k naší radosti.

Mudrcem jsi zván,

vstup do otázky.

Lze srdcem uchovat,

moudrost bez lásky?

Stardust

když rozhoří se

hvězdný prach

na tváři tvé

mívám i strach

dotknout se tě

na místech pih

všimnou si tě

jsi z nesmělých

posvěcení těla

posílen a klidně

taková jsi celá

usmíváš se vlídně

prach hvězd

září ti na čele

nechci ho smést

svítí tak vesele...

Michal Zachar

...............................

všem ženám, co v našich životech září a nejen v září

Život je hotel

život je hotel

ode zdi ke zdi

jen pár míst

a dole kotel

jen tiše spí

i když chceme jíst

v místnosti nic

než světlo a postel

a malá lampa

co chceš víc?

zábavu, kostel?

přestupní cíl kampa?

život je stejný

jako ten hotel

opustíš jeho pokoje

je samozřejmý

že prázdná postel

za tebou stále je

a někdo další

zaplatí pobyt

někdo, kdo hledá

duše, ať ji nevyplašíš?

najednou si klopýt?

zase se vystěhovat?

přicházíš na zem

a život je hotel

ve všem, co máš již

ty jsi ten blázen

když nevíš, že postel

jen na chvíli - tak další blíž...

Michal Zachar

...................................

...všem, co chápou, že když se rodíme nemáme nic, a když umíráme, tak taky nemáme nic. Náš život je jako hotel a stejně je to tak i s naším tělem. Jednoho dne se musíme vystěhovat a nechat jej za sebou...

Kniha o bohu

vždy jsou aspoň dvě hlavní cesty

a bezpočet cest přechodných

každý z nás snad dal se vésti

a strávil tak i mnoho dní

za 1. prostou cestou bez ozdob

stojí jen ta cesta sama

za 2. cestou s cílem jdi beze zlob

a chval ty každého rána

když vzbudil jsi se sám do slunce

co se na zem třpytem poházelo

světlo na cestu samotnou a jdouce

dál, aby ti vše vycházelo

otevřít srdce a jít je cesta prostá

opakuji sám sobě denně

odlož vědomosti do knih, i do sta

tak z nich nebuduj svět namyšleně

a až budem zase na té cestě spolu

a nezbyde-li ani trochu pomohu

máme-li boha v trávě, srdci, ve výmolu

nemusíme vlastnit knihy o bohu

Michal Zachar

..................................

všem, kdo chtějí vlastnit knihy a ne otevírat svá srdce

Dear angel

ne každé peklo

je to, co nás bolí

ne vždy ti seplo

jak krásno skolí?

copak je láska

určená těm

kdo slyší sázka

ve jménu tvém?

kdo z nás umí?

kdo jenom mává?

kdo porozumí?

ber, když dávaj?

když chyby máš

a nevíš, jak splatíš

láska je mecenáš

nezvyk, co ztratíš?

Michal Zachar

................................

všem ghost riderům

S čím se spokojíš?

když zvítězíš

otevři oči a ukaž

jak smýšlíš

světu dej důkaz

toho, co chceš

a když nevidíš

nakonec dojdeš

tady a teď sníš

že to bude

tak, jak říkávali

vem si, co zbude

a co ti zanechali

nebo jdi dál

až tam na hranici

víš, že vítr vál

tak sklapni sanici

zaber a makej

vytáhni trumfy

překroč svou závěj

a vykroč do tmy

Michal Zachar

-------------------

Zachar bay

za horou v modrém oparu

vždy najdeš něco do páru

a jen lehká mlha závoje

dává naději a chuť rozvoje

tak vznosná hora stojící

a ty jen z dálky hledící

jsi k horám srdcem připoután

a slyšíš, toho, co je dán

jak láska k horám v oparu

ti dává smysl do páru

když vidíš živou sílu kamene

řekni dík, když jsi vzpomeneš

Michal Zachar

..........................

ZACHAR BAY

Do tváří vepsané

Do tváří vepsané.

Zpovědi vzpomínek.

Vezmeš si do dlaně.

Byť malý plamínek?

Světlem naší duše.

Kdo z nás ví, jak hoří?

Ať plamen k nebi kluše.

Pár polínek ať kouří.

Každý z nás září.

Jen svým plamenem.

Oheň a voda se maří.

Copak víc nesvedem?

Zdroje ohňů a vody.

Vaří se naše nálada.

Než sejde den večerem.

Je jedno, kdo přikládá?

Michal Zachar

..................................
všem, kdo přikládají pod plameny našich duší

Signály honáků

Signály honáků.

Stejné i popáté.

A koně oblaků.

Říkaj, co čekáte.

Mlha se rozhání.

Předivem kopyt.

Najdete rozhraní.

Kde každý klopýt.

Nebeská pastvina.

Duní teď cvalem.

Kde se to začíná.

Vystačíš s málem.

Hříva jen uhání.

Kopyta duní.

Zpěněný nebrání.

A tráva šumí.

Stačí i polibek.

A dotyk šíje.

BÝT - to je užitek!

Životem žijem!

Michal Zachar

...................................

všem honákům života

Paměť

Co je tvým znamením?

Na nějž reaguješ?

Zrána svit mámení.

Osvítí kdejakou lež.

Všetečné otázky.

Vyřčené nahlas.

V srdcích oblázky.

Na nějž sis sáhlas.

Kam odchází světlo?

Když sfoukneš svíčku?

Není to peklo.

Jde jen o chviličku.

V paměti člověka.

Který se pohne a dost.

Ten, kdo se neleká.

Kam odchází minulost.

Michal Zachar

................................

Petrovi B., Janě S. a pro všechny okamžiky

Stálá jsi stála

stálá jsi stála

tehdy ve dveřích

úsměvem hrála

lehkým, jak pápěří

když dveřím rám

dodává sílu

stálou tě mám

srdeční vílu

ostrovy souznění

léto neopouští

stálé je blouznění

o vodě v poušti

dveře ni ostrovy

i pevné jak skála

neřeknou, nepoví

proč jsi tam stála

stálosti pro duši

nejsou hned zřejmé

myšlenkám nesluší

srdcím jsou zjevné

Michal Zachar

---------------------

Do duší

Do duší, když nosím klid.

Pro naše vlastní ticho.

Zmáhá mě furt někým být.

A taky občas bolí břicho.

Tak vyplavuji semínka.

Mnoha lidských starostí.

A trhám víc než maminka.

Rostoucí květy hloupostí.

Vnímáme bolesti, co zlo.

A chceme od nich pryč.

Neptáme se, cos přineslo?

A jedem cukr nebo bič.

Jak najít cestu k radosti?

A nepodhrabat plot?

Vidět se očima mladosti.

A chtít tančit pro život.

Michal Zachar

.............................

všem, kdo chtějí tančit

O bláznech

A zbyly nám jen.

Tvé oči a mé básně.

Krásnější jsi ze jmen.

Když jsi zasněn.

Čteš dětem o lásce

O tobě a o mně.

Nevyhýbáš se otázce.

Kdo žije z těch dvou jmen.

A přijdou dětské obrázky.

Mami, kde je táta?

Tak dlaní horkou od lásky.

Pohlaď jim srdce, co chvátá.

Michal Zachar

......................................

všem , co staví mosty

Pro všechny případy

Omlouvám se všem láskám.

Které jsem, kdy měl.

Že ne všechno mám sám.

Jen jsem nic nezapomněl.

Omlouvám se všem tvářím.

Co poskytli mi ráj.

Možná, že v srpnu či září.

Zase někomu se daj.

Omlouvám se všem očím.

Co do duše mi hledí.

Ze nestihnu byt kočím.

Téhle lásky abecedy.

Omlouvám se všem slovům.

Co jsou na tohle krátká.

Jdu zase dál o jeden dům.

Všem píšu, nehledejte vrátka. 

Michal Zachar
:::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::

pro všechny případy

Cesta pro tátu

Když nejsi a já hledám spojení.

 Venku ze svých bran.

Tak čekám, že velení.

Rozkaz bude mi znám.

Až potom v krátkém příměří.

Došla mi slova i slzy.

Jen se zešeří.

A odešel´s tak brzy.

Nezvykám, nic si nezvykám.

A ani jestli ji najdeš.

Každý jdeme sám.

S tou láskou ať dojdeš.

Michal Zachar
-----------------------
tátovi

Obálka našeho krbu

jsem vnitřní tváří hnán

co když už není krásná?

a láskou byls rozpoznán

být, jak ta hvězda jasná?

zapomeň sám na sebe

v krbu života se hřej

a milovat tě skrz tebe

to vždy na paměti měj

když se srdce probudí

hledá a není cesty zpět

dotknout se, to nestudí

neústupným je teď svět

nadáváš kompromisům

s rozumem na milost

touhy svého srdce dnům

kdy řekneš smutkům dost

jsme tváře srdcí svých

a koukáme na ně zvenku

tak do krbu láskyplných

přidej pár polen, na chvilenku

bez času je naše sázka

když vnímáme se na dálku

a v našem magazínu Láska

máš pořád celou obálku

Michal Zachar

................................

všem vydavatelům

Shape of my heart

když v noci srdce

láska světlem zahoří

i ve 2 ráno vzbuď se

a sleduj ta pohoří

co rozednívá dech

spíš jen tak vedle

a měsíc svítá i ve zdech

to když jsi v sedle

a opratí je odvaha

cos vyměnil za strach

za ošklivost do naha

nyní půvab třpytí prach

těla narodí se jednou

a slova z něho neučiní víc

srdce se rodí stále se mnou

když odrážíš se na měsíc

Michal Zachar