Obrazy

když lásku štětcem

nakreslí tvoje ruka

tak staneš se tím hercem

v divadle sem tamťuka

co ťuká, ťuk, ťuk

na plátno své symboly

a ty si říkáš kluk

no snad se mu to zahojí

když kreslíš obrázky

na břehu rybníka

tak maluj dlaní od lásky

a odměna je veliká

ne všichni ti, kdo malují

si svoje štětce perou

tys udělal, že dávájí

lásku čistou a celou

a víme, jak se odrazí?

v očích kolem je tichá

modlitba za tvoje obrazy

dědečku, tys moje pýcha

Michal Zachar

......................................

všem, co malují pro svoje vnučky a nejen pro ně...

Co hledáme u svých učitelů

Odpovědi hledané u svých učitelů.

Kroky, co vkládáme do jejich šlépějí.

Vkládáme na ně role spasitelů.

A chceme v mrazu, ať nás zahřejí.

A to i přes to, že oni učí nás.

Že my život vnímáme si jinak.

Že třeba kopřivou nespálíš mráz.

A vzorce nepochopíš v přítmí kina.

Když vyrovnáš se s jeho těžkostmi.

A vítězstvími a uvidíš jeho kostým.

Vyučování je seznámení s možnostmi.

Učit se je učinit pro sebe něco možným.

Michal Zachar

--------------------

všem absolventům a Andree

Klíč k tajemství

Když na půdě hledáš.

Ten klíč, co odmyká.

Ta tajemství, co nemáš.

Jen prach tě polyká.

Jsi dítě, které poznalo.

Svět bolestí a smutku.

A věří, že by zůstalo.

Štastné bez zármutku.

Jak často hledáme klíč.

Co zavírá nám poklady.

Až jednou upustíš míč.

To láska ti vše napraví.

Teď máš vše i tajemství.

I ty, co tehdy byly pryč.

Dospělost není ztratit panenství.

Láska je ke všemu ten klíč.

Michal Zachar

-----------------------

všem čtenářům knihy Tajemství

Andělská tvář

energie tvého pohledu

kterou jsi mě ozdobila

naráží v drobnohledu

na sklíčka, co mne poranila

střípky maličkých dnů

co vytavila něčí zlost

zaseklé v dřeni pohledů

nejsou nám pro radost

pinzetu, skalpel a laskavá

slova, co čistí tvoji tvář

sem tam i kapka krvavá

z ruky, vytahující zašlou zář

to kapka z krve člověka

jenž neleká se střípků

uvízlá v pleti proseká

cestu ke světlým zítřkům

Michal Zachar

.......................................

všem, co dali do mlýna svou trošku

Srdeční misky

Když dotýkáš se

Dlaní horkou od lásky

Jen zalykáš se

Když prsty najdou oblázky

Na pláži těla

Stavíme hradby z kamene

A nebo skvělá

Je i z písku, vzpomeneš?

A pak náhle příboj

Spláchnul vše, cos postavil

Nikdy žádný výboj

Nezničí záznamy těch chvil

A i kdyby hrom

Proměnil vše ve sklo a písek

Vyrostl jsi v strom

V jedné z tvých srdečních misek

Michal Zachar

..............................................

Na křižovatce

V klidu dne jdeš.

Na křižovatku života.

Sem tam klopýtneš.

Kolem vše klokotá.

Pohladíš rozcestník.

Vybrat si svou stranu.

Kdo pak řekne dík?

Žes nezabloudil k ránu?

Hledáš kudy jít dál.

Ale voda živá není.

Studánku zanes kal.

Kamenem na prameni.

Pocestný poutník hledí.

Jen nevidomě do dálky.

A mozek tiše velí.

Jdi křižovatkou do války!

Vlevo či vpravo?

Vpřed ukážeš či vzad?

A na co máme právo?

Nestát, jen Lásku rozdávat!

Michal Zachar

Odpovědi II.

Dnes zase vyjde slunce.

A pokolikáte už?

Všem, cos řekl, zde jsem.

A dokázat, jsi žena, jsi muž.

Vždy, když síla opustí tě.

Jdi vůlí vpřed!

Probuď své hravé dítě.

Jsi tu zpět!

Jak dělat, že už nic není?

A bolest přetrvá...

Láskou zbavenou všech chtění!

A víš, co potrvá...

Michal Zachar

.............................

Vlastě

Odpovědi I.

srdce jsou složená

z úlomků kamene

jsou i v nás vložená

kdo z nás si vzpomene?

jsem srdcem z kamene

vždy stejně horoucím

v odlescích plamene

zachraňme tonoucí !

v nás navždy vložená

bez názvu, bez jména

v doteku pohlazení

láska je a nebo není !

Michal Zachar

Oheň v polích

to je tvoje a to mé

zasazujem semínka

ohně do země hotové

ať roste v plamínkách

zalévat jen živou vodou

to je přeci samozřejmé

copak už někdo jinou

vodu vlil do černozemě?

sledujem výkřiky popela 

co dusí kořeny ohně

až ztichne rámus docela

jsi plamenem do pochodně

rudé plameny šlehající

úrodných lánů našich polí

nevidíš hořet hledající?

neslyšíš ani to, co je bolí?

Michal Zachar

Vzpírání doteků

vzpírání dotekům donutí k útěku

vězně i dozorce, čím komu jsme?

láska je vzdálená, zlomíme kolena?

za to, žes byl dnem? provinils? popraven!

kdo umí do dění, zasadit umění?

kdo ovšem v tom, najde svůj tón?

tóny tvých doteků, hrajících pojďme tu

zpívají o korze, chci jen dotknout se...

Michal Zachar

--------------------

Františkovi, dračímu jezdci

Uvítání

láska že je největší?

a co třeba soucit

kdo, že jej nepředčí

když jde o cit

jak sdílet bohatství

co nemá punc run

když spatříš kolik sní

lidí, kde najít ten um

svítání člověka 

v kruhu všech sil

ohně a vody se neleká

vítej, královno všech víl

Michal Zachar

............................

Otázky VII.

jsme jenom slova

vrytá do mramoru?

hrající zas a znova

bitá nahoru a dolů

jsme prázdné otázky 

pokládáme je v nás

svět culí bez masky

žijem slovem - faupax

jak dokonáme radost?

když slovo o ní nezní

a pro uši spíš malost

a nevidíme přes ní

jak naložit se slovy?

ptáme se od věků?

založit život obnovy

beze slov v člověku

Michal Zachar
...............................

Políbení

Polibek dokáže zatočit.

A nejen s hlavou.

Vnímáme lásku pro pocit.

A nejen kučeravou.

Když dotkneme se rty.

Sami sebe navzájem.

Mícháme se světy.

Co nedostanou podnájem.

Líbání uvnitř oznámí.

Hladinu, kdy jsem tvým.

Jazykem omámil.

To, co zbylo z chvil.

Cos čekal člověče?

V lásce nic víc není.

Sex se ti přepeče.

Zkus políbení.

Když oba sobě.

Dáváme oboje.

Výhodou tobě?

Vleže i ve stoje...

Michal Zachar

------------------------

všem, co chápou, že nejvyšším sexuálním zážitkem je polibek

Pýcha a pokora

Pýcha a pokora.

Zvláštně se míchá.

Kůra, co potvora.

Kryje i dýchá.

Pyšný strom života.

Rozkvete jednou.

Pokora, Víra a Ochota.

Keř mění ve strom.

Jak jdoucí vteřiny.

Ukázkou splynutí.

Pyšným na kraviny.

Pokorný k spadnutím.

Na stromě života.

Pod kůrou dýchá.

V míze už kolotá.

Tvá pokorná pýcha.

Michal

........................................

Čeho se bojím?

Strašně se bojím.

Prorůstání neznám.

Věřím i povím.

Že najdeš seznam.

Toho, co život.

Zanesl dovnitř.

Jsi lásky pilot?

Chceme mít na víc?

Do hloubi chrámu.

Vždycky jsi chtěla.

Tak podej zprávu.

O stavu těla.

O tom, jak zrádné.

Jsou lidské duše.

Srdce to zvládne.

Připrav si kuše!

A ulov škodnou!

Co ještě neznám.

Znič totiž každý.

Bez lásky seznam!

Michal Zachar

.....................................

ničte bezejmenné seznamy...

Beze slov

když verše psát

tak nikdy na papír

srdcem jdi je hnát

a hrotem tlač na rapír

sloka je bodnutí

výpadem vpřed !

odkrytá místa přeju ti

a vymyslet hned

krytem ač zakryješ

ránu, co ti napsal sok

smlč pravdu i lež

až nakonec přijde šok

než perem svazky

básní, co napsal svět

rapírem hledej z lásky

a dostaneš vše zpět

je síla hrotu básní

tím, co nese je vpřed?

šťastní ti, kdo se zasní

a uslyší písmenek zpěv

Michal Zachar

.....................

všem, kdo hledají víc než jen slova

Growing into love - Vrůstat do lásky

jen tak spočinout

ve tvém náručí

na chvilku, co tě naučí

jak měnit čas v nekonečno

můžeš rozplynout

se tam, co narušíš

snílkům lásky v područí

rty se značkou nebezpečno

když snídáš sen

který se ti zdál

a za bílého dne ti vzal

tvůj pocit nejistoty, masky

stačí každý den

být, co pyšný stál

když závoj císařovny vlál

a halil tě do vrůstající lásky

Michal Zachar

.....................................

Milovat, tzn. přestat srovnávat.