sobota 24. ledna 2009

Pro radost




pro krásu žít
a snít jeden sen
o tom, že být
lze i v společném
spojení dvou srdcí
a těl, co dostanou
možná i víc porcí
toho, co láskou zvou
když nad sebou
společnou píseň
zaznít dovedou
to, aby jejich tíseň
zmizela s tmou
jenž si naráží
tiše nad hlavou
k hvězdám zápraží
touhou společnou
i pro radost svou

Michal Zachar
....................................

Vzpoura Lycanů


Když vlkodlakem jsi!
Sám v sobě otrokem!
Tak nechceš žít!
Světlem, tmou, úskokem!

Upíři proti tobě!
A míří do krku!
Obojek je k zlobě?
Pomůže k pokroku?

Když už nic nehledáš!
A příjmeš jen to, co je!
Stačí pak otčenáš?
Ke chvilce pokoje?

Nikdy to není řešení!
Žít jen tak v díře!
Jsi ten, co zuby vycení!
Zuby, jak zvíře!

Až příjdou upíři šílení!
Chtějí sbohem ti dát!
Snadné je v díře trápení!
Jsem vlkodlakem rád!

Jak málo stačí!
Klíč k svobodě z pout?
Je nehledat snažší?
Bojuj, chceš-li obejmout!

Michal Zachar
....................................
na motivy filmu UnderworlD a Andree

pátek 23. ledna 2009

Loučení


V noci světla srdcí
nejsou vidět.
Ve dnech, kdy končí
jeden příběh.

Jsou místa světa,
kdes nebyl.
Jsou okamžiky veta,
cos pohřbil.

Jdou paprsky slunce
vstříc dnům.
Kruh uzavřel se
jdeš ke kořenům.

Pohřbíváš-li to, cos viděl
k sobě do očí.
Každý pochopí, že přišel
čas se rozloučit.

Michal Zachar
--------------------
Radaně a všemu, co milovala

Maminkám a tatínkům


Co zůstane v nás?
Během věku?
Zápal, v očích jas?
Spousta vděku?

Jak měníme sebe?
Lžící a nožem?
Zvykem, jenž z nebe,
je listonošem?

Píšeme těly pocity!
A jsou svými!
Tvoříme slovy! I ty!
Až potom činy!

Co dáme do vínku?
Sobě i dětem?
Hodnou maminku?
Uštvanou světem?

Michal Zachar
.............................
všem, kdo věří na zavolání

čtvrtek 22. ledna 2009

Všem svalům mého srdce


všechny svaly mého těla
vším, co je v mém srdci
i když jsi toho tolik chtěla
neumím jít bez pomoci

padáme volným pádem
do výšin svých představ
když sami sebe najdem
skoky srdcí střemhlav

řádem pravdy nahodilé
když poskládáme sliby
o tom, co je černé a bílé
kdo pere ponožky a slipy

spíme si v životech nazí
a dáváme radost golgotě
plaveme v našich vztazích
a umíráme díky dobrotě

jen ta bdělost ve vnímání
až uslyšíš dýchat naše těla
zbavujem sebe zhasínáním
toho, co naše srdce chtěla

Michal Zachar

středa 21. ledna 2009

Zapalovat ohně...


chtěl bych tobě lásko říct
co vlastně, všechno je rozdané
jsme sami jenom s klidem
nevíme, jak naložíme s citem
který se vrací a odléta ne
jsme spolu od jara do léta
ale co podzim a zima?
když jsme si dali to slovo
netušil jsem, jak je to ono
když plašila jsi moje chutě
a ted zním asi taky dutě
jsme si sice dáni světem
máme však, co sobě dát
když už nevíš kudy k dětem
budem si zas síly brát
jsme jen lásky plní snílci
co si spletli svoji cestu
když jsem řekl pro nevěstu
netušil jsem, co zvládne čas
a to asi v žádném z nás
chtěl jsem jen zapalovat ohně
pro život v srdcích hořících
a místo toho pokořil jsem srdce
paradoxně právě to své
když máte srdce bez ohně
a žijete z darů srdcí ostatních
chtějte vidět sebe vlídně
a ostatním neste smích

MZ

Otázky andělům


vrhnout se do lásky
bez nároků odhodlaně
spálíš si své otázky?
a sedřeš si i dlaně?

kdo je ten, co za to stojí
když běžíme si skočit
z mostu svých podobojí
a můžem se i v řece smočit

přijímám vaši výzvu
znělo kdysi pod hradem
směle jsi poslal jízdu
zničit koho napadnem

proč tady ležíš na zemi
je nutný boj, kdy hlava praská?
uvidět sebe v přízemí
když v patrech, už je láska?

Michal Zachar
.................................
Lucii

Krysařova zpověď


poslední minul dům
vesnici liduprázdnou
hraje si k oblakům
písničku čistou s pravdou

vynáší ze zákoutí
špínu, co sem spadla
krysy jsou na pouti
do klidu tmy a prazdná

tváře má zakryté
kápí, co není z těch
ukazujíc jen oči své
a ústa, co berou dech

písnička krysaře zní
kolem a všichni běží
zůstaneme všichni sví
v popelu zapálených věží?

Michal Zachar
......................................

Sluneční hrob



...když uléháš vedle mne...
...tak další den je naděje...
...žes tou krásou nesmírnou...
...co tiše leží a je vesmírnou...
...silou, co utváří sny o zítra...
...s ní rád otvíráš svá jitra...
...tichý výdech, když se ozývá...
...co v našem letu přebývá...
...hladina moci nad něhou...
...spojena v blocích s vývěvou...
...vakuum, co splývá v síle chuti...
...co nás spolu žít vlastně nutí?
...dobré jitro, usmíváš se na pilota...
...co vracíme si ze snů do života?

Michal Zachar
....................................................
lásce

úterý 20. ledna 2009

Přátelství a láska...



Kde končí přátelství a začíná láska?
Zpíváš-li si s ní a dřevo v krbu praská?
Jak rozpoznat pravdu, co je a co už není?
Proč si a na co lhát, jde-li o sdílení...

Jaký smysl si říkáš, mají obě slova?
Jen tiše vzlykáš, když v noci houká sova.
Přátelství, když naříkáš je maličká myš?
A gumuje pryž, slova, co ty neslyšíš...

Když končí láska, přetrvá přátelství?
Kdo stojí a mlaská, možná, že žiješ s ním?
Jak zhasíná láska, jak zbude, na kolik dní?
Srdce nepopraská, slovy nevyslovím...

Láska je radost, pozornost milého bdění.
Přátelství možnost, zažít naplno rozednění.
Když zalije tě, oceán světla ze zborcených stěn.
Sdílíš-li miluji tě, přátelstvím svých změn.

Michal Zachar
...........................................................................................
Pravé přátelství nerozloučí ani naděje, ani strach, ani starost o vlastní prospěch.
Přátelství umírá s člověkem a člověk umírá za přátelství.

sobota 17. ledna 2009

Co pijeme...


Stínem dne, co krouží.
Jak vlk kolem kořisti.
Jsou mlhy, co tě souží.
Na dně studny, cos nečistil.

Z ní voda života se pije.
Taková jaká je a dál.
Tvá vlastní radost, čí je?
Víš to, co by sis přál?

Když piješ, až nemužeš.
Víš, co chceš sdělit.
Že když, miluješ,
stejně není, co řešit...

Michal Zachar
................................
Martinovi

V čem?


V čem hledáme sami sebe?
V básních, co nemají konec?
V našich srdcích, kde je nebe?
Ve větách, kde zvoní zvonec?

V čem je naše světlo a tma?
V pohádkách o naději, písních?
V kom zůstává stopa tvá.
V tom zůstává bolest i smích.

V čem navštěvujem svoje duše?
V smokingu, fraku nebo v hadrech?
V tom, v čem vidíme,  co zmůže.
Že žijem víc, než na jeden nádech.

Michal Zachar
.........................................

čtvrtek 15. ledna 2009

Otázky VI.


Poklady bývají zakopány,
ve hlubokých slojích.
Tak jako těla rozkotány,
tím, čeho se bojím.

Poklady odjakživa různé,
mívají však velkou moc.
Když někdo duši tvoji uzme,
tak spěchají ti na pomoc.

Pokladů se nikdy nikdo neptá,
zda chtějí nebo tak.
My všichni jsme lidská řeka,
ale jsme MY, ten poklad?

Michal Zachar
..........................................

Dárek


Dárky někdy nebývají příliš drahé.
Stačí jen pohled, slovo, malý okamžik.
Jsou chvíle, které jsou tak stálé.
Že zdarma nestačíš jim říct ani dík.

Jsou dárky, které přicházejí k ránu.
Když prsty dotyků žhnou těla do běla.
Vrypy, co provázejí nezhojenou ránu.
Vždy takové, jaké by je duše nechtěla.

Jsou dárky, které naučí tě srdcem.
Povznášet nade vše život a svobodu.
A naučí tě, taky být i hercem.
Co mrknutím oka dává jenom pohodu.

Jsou dárky, kdy při dotyku puká kámen.
A přeci všechno potrvá a půjde dál.
Až nad vším řekneš jednou Ámen.
I nad dárkem, co bys rád nikdy nedostal.

Michal Zachar
--------------------------------------
věnovánu panu Janu Kaplickému

Pohlazení


Míváme k pohlazení nechuť.
A třeba za to můžou vrásky?
Co tvoří v mysli malé sázky.
A z dotyků nám zbývá pachuť.

Když se dotýkáme v cizí duši.
A myslíme si, že jsme skvělá.
Příležitost, co by chtěla.
Zanechat dotyk, aniž tuší.

Jak proniknout, čím se proskočí?
Až budou těla zmámená?
Když je ti duše vzdálená.
Tak stačí podívat se do očí!

Michal Zachar
..................................................

všem pitomcům, co se dotýkají aniž ví, jak na to...

neděle 11. ledna 2009

Rozjezdy



Rozjezdy jsou tvá životní síla...
Říkáš si svou, tvář trochu bílá...
Roztlačit káru, nemusíš z kopce...
Hup do kočáru, jsi postrach obce...

Vyhodils prince, misto něj Honzu...
Nebereš mince, chceš jezdit Monzu...
A v zámku po té, zničíte obra...
A sníte soté, vše v zájmu dobra...

Vítěz je jasný, princezna krásná...
Tak si buď štastný, myšlenka spásná...
Jsou totiž věci, na něž jsem nesáhl...
Adié merci, Váš kocour v botách...

Michal Zachar
.....................................
všem myš-lenkám, kdo v našich životech tvoří a inspirují
z pouhé lásky bez nutnosti odměn, kromě úsměvu...

sobota 10. ledna 2009

Borovice a stín


když štěstí usadí se...
ve stínu borovic...
tak jenom nadechni se...
co by sis přál víc?
vždyť všechno je tak...
že neměnil bys...
a čas zaplatí až pak...
a říkáš mu, teď zmiz...
jsou chvíle štěstí...
i bez těch borovic...
jen pochopit ty zvěsti...
že jsi, a co je víc?

Michal Zachar
----------------------------

Když lásku považujem za výkon


když lásku považujem za výkon
tak jaký rozezní se zvon?
to když srdce není nad zákon
je zlé promarnit svuj skon!

když umírá jen tělo člověk
co měl žít včera a taky zítra
tak nejde jenom o vděk
že víš, že dnes ses dožil jitra

nejtěžší chvíle nastává
žít bez času, tady a teď
je to jen srdce zástava
a rozhodnout se, hned...

Michal Zachar
...............................................
všem pro výkon ztraceným láskám,
co mohli obohatit naše životy

sobota 3. ledna 2009

Když uvidíš sen...


Když uvidíš sen...
Co musel odejít...
A ptáš se na ten den...
Kdy stačils pochopit...
Jak jedna chvíle...
Změnila tvé dny...
Tak změň své cíle...
Abys naplnil své sny...
Změň taky knihy...
Které čteš a život...
Co se žije, je živý?
Ty jsi ten pivot...
Co hrou oznamuje...
V zápasech světa...
I ten se jednou zboří...
Jdi a uvidíš, že VETA...
Neplatí snům, co tvoříš...

Michal Zachar
.................................
poděkování všem, co podporují mé sny...