středa 21. ledna 2009

Sluneční hrob



...když uléháš vedle mne...
...tak další den je naděje...
...žes tou krásou nesmírnou...
...co tiše leží a je vesmírnou...
...silou, co utváří sny o zítra...
...s ní rád otvíráš svá jitra...
...tichý výdech, když se ozývá...
...co v našem letu přebývá...
...hladina moci nad něhou...
...spojena v blocích s vývěvou...
...vakuum, co splývá v síle chuti...
...co nás spolu žít vlastně nutí?
...dobré jitro, usmíváš se na pilota...
...co vracíme si ze snů do života?

Michal Zachar
....................................................
lásce

úterý 20. ledna 2009

Přátelství a láska...



Kde končí přátelství a začíná láska?
Zpíváš-li si s ní a dřevo v krbu praská?
Jak rozpoznat pravdu, co je a co už není?
Proč si a na co lhát, jde-li o sdílení...

Jaký smysl si říkáš, mají obě slova?
Jen tiše vzlykáš, když v noci houká sova.
Přátelství, když naříkáš je maličká myš?
A gumuje pryž, slova, co ty neslyšíš...

Když končí láska, přetrvá přátelství?
Kdo stojí a mlaská, možná, že žiješ s ním?
Jak zhasíná láska, jak zbude, na kolik dní?
Srdce nepopraská, slovy nevyslovím...

Láska je radost, pozornost milého bdění.
Přátelství možnost, zažít naplno rozednění.
Když zalije tě, oceán světla ze zborcených stěn.
Sdílíš-li miluji tě, přátelstvím svých změn.

Michal Zachar
...........................................................................................
Pravé přátelství nerozloučí ani naděje, ani strach, ani starost o vlastní prospěch.
Přátelství umírá s člověkem a člověk umírá za přátelství.

sobota 17. ledna 2009

Co pijeme...


Stínem dne, co krouží.
Jak vlk kolem kořisti.
Jsou mlhy, co tě souží.
Na dně studny, cos nečistil.

Z ní voda života se pije.
Taková jaká je a dál.
Tvá vlastní radost, čí je?
Víš to, co by sis přál?

Když piješ, až nemužeš.
Víš, co chceš sdělit.
Že když, miluješ,
stejně není, co řešit...

Michal Zachar
................................
Martinovi

V čem?


V čem hledáme sami sebe?
V básních, co nemají konec?
V našich srdcích, kde je nebe?
Ve větách, kde zvoní zvonec?

V čem je naše světlo a tma?
V pohádkách o naději, písních?
V kom zůstává stopa tvá.
V tom zůstává bolest i smích.

V čem navštěvujem svoje duše?
V smokingu, fraku nebo v hadrech?
V tom, v čem vidíme,  co zmůže.
Že žijem víc, než na jeden nádech.

Michal Zachar
.........................................

čtvrtek 15. ledna 2009

Otázky VI.


Poklady bývají zakopány,
ve hlubokých slojích.
Tak jako těla rozkotány,
tím, čeho se bojím.

Poklady odjakživa různé,
mívají však velkou moc.
Když někdo duši tvoji uzme,
tak spěchají ti na pomoc.

Pokladů se nikdy nikdo neptá,
zda chtějí nebo tak.
My všichni jsme lidská řeka,
ale jsme MY, ten poklad?

Michal Zachar
..........................................

Dárek


Dárky někdy nebývají příliš drahé.
Stačí jen pohled, slovo, malý okamžik.
Jsou chvíle, které jsou tak stálé.
Že zdarma nestačíš jim říct ani dík.

Jsou dárky, které přicházejí k ránu.
Když prsty dotyků žhnou těla do běla.
Vrypy, co provázejí nezhojenou ránu.
Vždy takové, jaké by je duše nechtěla.

Jsou dárky, které naučí tě srdcem.
Povznášet nade vše život a svobodu.
A naučí tě, taky být i hercem.
Co mrknutím oka dává jenom pohodu.

Jsou dárky, kdy při dotyku puká kámen.
A přeci všechno potrvá a půjde dál.
Až nad vším řekneš jednou Ámen.
I nad dárkem, co bys rád nikdy nedostal.

Michal Zachar
--------------------------------------
věnovánu panu Janu Kaplickému

Pohlazení


Míváme k pohlazení nechuť.
A třeba za to můžou vrásky?
Co tvoří v mysli malé sázky.
A z dotyků nám zbývá pachuť.

Když se dotýkáme v cizí duši.
A myslíme si, že jsme skvělá.
Příležitost, co by chtěla.
Zanechat dotyk, aniž tuší.

Jak proniknout, čím se proskočí?
Až budou těla zmámená?
Když je ti duše vzdálená.
Tak stačí podívat se do očí!

Michal Zachar
..................................................

všem pitomcům, co se dotýkají aniž ví, jak na to...

neděle 11. ledna 2009

Rozjezdy



Rozjezdy jsou tvá životní síla...
Říkáš si svou, tvář trochu bílá...
Roztlačit káru, nemusíš z kopce...
Hup do kočáru, jsi postrach obce...

Vyhodils prince, misto něj Honzu...
Nebereš mince, chceš jezdit Monzu...
A v zámku po té, zničíte obra...
A sníte soté, vše v zájmu dobra...

Vítěz je jasný, princezna krásná...
Tak si buď štastný, myšlenka spásná...
Jsou totiž věci, na něž jsem nesáhl...
Adié merci, Váš kocour v botách...

Michal Zachar
.....................................
všem myš-lenkám, kdo v našich životech tvoří a inspirují
z pouhé lásky bez nutnosti odměn, kromě úsměvu...

sobota 10. ledna 2009

Borovice a stín


když štěstí usadí se...
ve stínu borovic...
tak jenom nadechni se...
co by sis přál víc?
vždyť všechno je tak...
že neměnil bys...
a čas zaplatí až pak...
a říkáš mu, teď zmiz...
jsou chvíle štěstí...
i bez těch borovic...
jen pochopit ty zvěsti...
že jsi, a co je víc?

Michal Zachar
----------------------------

Když lásku považujem za výkon


když lásku považujem za výkon
tak jaký rozezní se zvon?
to když srdce není nad zákon
je zlé promarnit svuj skon!

když umírá jen tělo člověk
co měl žít včera a taky zítra
tak nejde jenom o vděk
že víš, že dnes ses dožil jitra

nejtěžší chvíle nastává
žít bez času, tady a teď
je to jen srdce zástava
a rozhodnout se, hned...

Michal Zachar
...............................................
všem pro výkon ztraceným láskám,
co mohli obohatit naše životy

sobota 3. ledna 2009

Když uvidíš sen...


Když uvidíš sen...
Co musel odejít...
A ptáš se na ten den...
Kdy stačils pochopit...
Jak jedna chvíle...
Změnila tvé dny...
Tak změň své cíle...
Abys naplnil své sny...
Změň taky knihy...
Které čteš a život...
Co se žije, je živý?
Ty jsi ten pivot...
Co hrou oznamuje...
V zápasech světa...
I ten se jednou zboří...
Jdi a uvidíš, že VETA...
Neplatí snům, co tvoříš...

Michal Zachar
.................................
poděkování všem, co podporují mé sny...

Zloději snů


Zloději snů nespí
a jsou tu s námi,
říkají, že nevadí,
zustaňte sami.

Kdo dává právo,
tiše si vykrádat,
víc než je zdrávo
i vlastní vinohrad?

Jen naše pohodlí
či chvíle slabosti ?
Pro chvíli pohodlí,
že žijem z marnosti?

Nežli jen přežívat,
beze snů na lásku,
řekněte mám tě rád,
zlodějům obrázků?

Zlodějské příkazy?
Ať taky žije fantazie !
Všechny své obrazy,
vraťte si, do své galerie !

Michal Zachar

-------------------------------------
Martině

Optimista


...u díry v blátě
se zastavuji 
a koukám na tě
jak krtci vyhrabují...

...jak jsme si hluboko
pohřbili svůj den
teď ho dej vysoko
ať víš, co chcem...

...když z díry v blátě
vyhrabeš svou pýchu
tak zastav se
a najdi víru k smíchu...

...a aby se podařila
věc, co není jistá
směj se, aby žila
pak jsi optimista...

Michal Zachar
................................................

Ženám I. - Úvod


Tato pomalu pokračující, asi toho bude vícero, směs povídání je věnována ženám, co dělají v životě mnoho, tak mnoho, že odsouvají své radostné chvíle na pozdější dobu a přitom si myslí, že "jednou" to "nějak" dohoní.

"Co chcete?" - moje častá otázka při konzultacích. "Že jste dneska dobře umyla nádobí?" "Že jste vydělal hodně peněz?" "?Byla jste skvělá, však vy víte..." - o tom, jak důležité jsou naše vlastní vztahy a jak jsme se vlsatně v životě milovaly? O tom asi většina, promiňte přemýšlí až na smrtelné posteli. Většina žen (ale i můžů - můž je asi od slova ještě může...) se stává štvanci vlastních cílů, které jsou ve velké většině pouze vnějšími věcmi. Auto, dům, byt, krásná dovolená. V pořádku. Ale pokud je důležitý svět vnější - měl by k němu být vyvážen i ten vnitřní. Pokud dovolíte "něco udělat" - nerad to slovo používám, musíte tady a teď.

Možnost prožít později přichází jenom někdy. Spíše nikdy. Je dobré vědět jedno. Jste-li vnitřně naprosto vyrovnané, všechno co děláte směrem ven, prostě musí dopadnout dobře. Být ženou je asi krásné, sám jsem heterosexuál a tak mi to, co píšu přijde spíše odpozorováno z vlastní praxe vizážisty a stylisty. 

Ale být ženou bez potěšení? Nebo rozkoše či radosti - říkejme tomu všichni, jak chceme - to potom zcela postrádáte smysl života. Podle mne být ženou znamená upřednostňovat a nestydět se za své pocity, za své instinkty, za to, co vás vede k pochopení své krásné duše. Pocity jsou většinou to jediné co opravdu máte a co opravdu vlastníte. Své názory a auta měníme, jak lehátka na pláži. Ale pocity? Rozumíme-li svým pocitům, pak jsme muži i ženy, blíže k tomu komunikovat s tím základním zdrojem veškeré energie, co v nás je. 

Se svojí duší. 


MZ

pátek 2. ledna 2009

Odraz v očích


když v očích odrážíš se ty
tak proto, že jsou otevřené
duhovkou uvidíš, jak mi
oči tají láskou nezasněné
odrážíme sami sebe sobě
když své oči zavíráš tak
ocitáš se v divném hrobě
v těle, co neuvidí se jak
jsi slepý při vnímání
lásky nás dvou a místo
toho zrušili jsme přijímání
nejistoty pravdy tmou jistot
ti, kdo se milují a neuvidí
sami sebe, očima bez masky
neříkáme, že kdo nenávidí
že žije slepý bez lásky?

Michal Zachar
...............................
všem, kdo při milování zavírají oči

Večernice


spíš jako naděje
na polštáři snů
a představy, co se uděje
když sklouznou do dnů
co vyprávějí kmeti
to za časů krále
když vyšli skřeti
našel půlelf nenadále
štěstí u dveří lesa
tančilo ve spirále
srdce poskočí a plesá
zas jede večernice
zas jede sem k nám
jako svit půlměsíce
sviť horám i rovinám...

Michal Zachar
...............................
všem, kdo ještě nechápou, co jejich osobnost znamená

Salsa


hradba těl vlnící
parketem strhává
pozornost na bdící
doleva do prava
tančíš, jak šílený
podkovy dupou
neplatíš zmýleným
lesk nese se s hudbou
zvířecí automat
pohybu v těle
krokuje nastokrát
duníme v decibelech
když touhy zvířený
vláčí se ránem
jdeš něžně zhýřený
říct salse ámen...

Michal Zachar
______________________

čtvrtek 1. ledna 2009

Pýcha gladiátorů...


když zničíš pýchu princezny
a vidíš úsměv líbezný
co po moci tu zbyl...

a víš, že najde cestu do arény
až, když skončí pobořeny
ten úměv mě ozdobil...

o životy bojují a jde to skvěle
to když umřou nepřátelé
kdo ti však ještě zůstal?

jak bolí tvoje pýcha spasitele
když nežli před kostelem
je před tebou duše pustá?

cesta do arény vyvolává děsitele
co nesou smrt a v davu spokojeném
může být někdo optimista?

slitování nad svým osudem
co bude až tu nebudem?
kdo přinese nám?

přátelství nevinnosti není jen
tím, že tlučem na buben
ale pýchu přiznávám...

Michal Zachar
...........................................

Ačkoliv bohatství, rozum a krásu dostáváš darem,
samotná pýcha vše zničí, když stále ti průvodcem bude.