Salsa

hradba těl vlnící

parketem strhává

pozornost na bdící

doleva do prava

tančíš, jak šílený

podkovy dupou

neplatíš zmýleným

lesk nese se s hudbou

zvířecí automat

pohybu v těle

krokuje nastokrát

duníme v decibelech

když touhy zvířený

vláčí se ránem

jdeš něžně zhýřený

říct salse ámen...

Michal Zachar

______________________

hudba je zde

Pýcha gladiátorů...

když zničíš pýchu princezny

a vidíš úsměv líbezný

co po moci tu zbyl...

a víš, že najde cestu do arény

až, když skončí pobořeny

ten úměv mě ozdobil...

o životy bojují a jde to skvěle

to když umřou nepřátelé

kdo ti však ještě zůstal?

jak bolí tvoje pýcha spasitele

když nežli před kostelem

je před tebou duše pustá?

cesta do arény vyvolává děsitele

co nesou smrt a v davu spokojeném

může být někdo optimista?

slitování nad svým osudem

co bude až tu nebudem?

kdo přinese nám?

přátelství nevinnosti není jen

tím, že tlučem na buben

ale pýchu přiznávám...

Michal Zachar

...........................................

Ačkoliv bohatství, rozum a krásu dostáváš darem,
samotná pýcha vše zničí, když stále ti průvodcem bude.

My way II.

...když každá z cest...

...skončí se v nebi...

...kdo by se držel fest...

...pravidel, co nás zlobí...

...tou tlamou pekelnou...

...kdy koho z nás...

...na cestu svedou...

...a nám vrátí se vzkaz...

...kdo vyšel z bran...

...a kráčel jen dál...

...jako vrátil se sám...

...ale s nadějí si hrál...

...když cesty vlají...

...a jdou naproti všem...

...to duše chápají...

...význam svých jmen...

Michal Zachar

..................................

Leošovi a všem, co si umějí hrát se svými cestami

Otázky V.

vzpomínka na těla

co byla před tebou

už dávno vletěla

už jen zazebou ?

souboje po nocích

kdy jsme se střídali

v naší bezmoci

kdo byl víc zoufalí ?

já hledal ventil

tys měla hlad

kdo z nás tu nebyl

dával a krad ?

i myška sedíc na ocásku

řekne i kočce a mlč!

chceš získat lásku ?

tak dávej, ne drž !

Michal Zachar

.............................

Do ulic

do ulic a parků

posíláme žebráky

do našich zmatků

přidáváme mindráky

zkoušíme zlo

povznést i nad zákon

dobro nám vyhaslo

soustředěno na výkon

kdepak je svoboda

čest, důstojnost, právo?

je v srdci hodnosta?

ale míň než je zdrávo!

kolika z nás bude 

chybět třeba krása?

možná, že osudem

lidí není už spása

žebraku dav

vyhnaný do parků

chcem zpátky splav,

babičku i Viktorku?

Michal Zachar

..........................

Pyžamo

když roztrhneš si v noci pyžamo...

a říkáš, proboha, nech to na ráno,

že svět je přeci plný od zlosti,

na to, že stačí i malý kousek od radosti?

až v lásce poznáš bezpráví, co bylo

jak přijmeš, že jsi to ty, pro nějž se pochybylo?

tvůj program hledal vyústění v zlosti,

kdo hledal, ten našel a nebo skončil v lhostejnosti?

1. až zase praskne pyžamo a nebo přijde jiná zlost
2. k nasrání stačil ti tvůj program!
3. ne skutečnost...

Michal Zachar

Otevřete okna

když básníkům docházejí tužky

a ze slov stávají se služky

co vylétli, jak střela z pušky

 co hrají ti: "a už ty?"

když básníkům vysychají pera

a z inkoustu je to, co hněvá

co čertí nás dnes i včera

co uštknou, není séra...

když básníkům nestačí i papír

a z nouze popíše i modrý safír

co zdobit měl i bájný zafir

když matky útočí nám na mír?

Michal Zachar

...................

na motivy písně Daniela Landy

Díkůvzdání...

když celou dobu leželo

před tebou mé jádro

které si prý nemám rád

a něco jen tak vyčpělo

že povzneslo se ňadro

až k tomu, co je řád....

jsem ten, kdo zdobil

tvoje smutky i radosti

taky jen kousek od zlosti

a byl jsem anděl zlobil

který je mlsný marností

nad malou žravostí...

jen plamen života

co v očích plál mé babičce

je to ta úplně vpravo

ať dál ve mě kolotá

ten neber i když kratičce

jsem ti na to dal právo...

Michal Zachar

...................................

mé babičce Boženě

Naděje 24.12.2008

naděje zasetá

do srdcí rozkvétá

včera i dnes...

ve stáncích páně

i v srdci samém

co nalezneš?

jsou dny, kdy svíce

a zpěv nesou více

než pochopíš...

ta dnešní noc

má stejnou moc

vždy, když uvěříš...

Michal Zachar

..................................

věnování poznání, že víra v něco je největší síla člověka...

a taky mé flowerbomb...

Modlitba pro císařovnu...

co všechno člověk

bere za vděk

když má jenom rád 

obraz, co jde v prach?

za vlečkou schovaná

z večera do rána

postává před námi

schovaná za rámy

milosti plná dáma

co tuší, jak je sama

když dává milost 

svým prstem říká a dost

otoč tvář císařovno

kde najdeš skromnou

duši, co se nedívala

z tebe se nachem polívala

když spadla tvoje 

vlečka bez závoje

na zem vkročíš prostou

přijmi ji pro mou

radost, jak svou

tu duši krásně nádhernou

co neviděla zemi

než pohledem, který

jí líbal dříve nežli

dotknul jsem a vešli

dovnitř tvých i moje oči

už nikdy do klokočí

neberou zajatce

a hned do práce

tady máš vlečku

a pojď do domečku

svých stálých nadějí

co jsou a nelpějí

v tom, co bys upustila

to abys milá byla

vzdala se nadějí

a za sebe raději

volila jsi skok do nebe

kde mrzne a zebe

tvé ruce císařovno

odpusť to dávno, rovnou

že zapomněla tvá milost

jak jsem jen prost

já zapomněl se uklonit

a před tváří uronit

slzu, co v srdci sama spadla bez

až na nejzažší mez?

MZ

...............................................................

všem, co vědí, že doma je tam, co jsem 

a co se chtějí podívat do tváře, co je neumí uvidět

Vedení - TAROT

Hledáme někoho, kdo vede

a možná jsme jen zmatení.

Vnější dav nás od nás svede

dál, pryč od našeho vedení...

Pravda je uvnitř každé bytosti.

Je celá, celičká uvnitř nás !

Jak voní psovi šunka od kosti,

věř tomu, když ozve se ten hlas...

Někdy jen šeptá a dělá pochyby.

Jsou moje rozhodnutí správná?

Nevíš, jak poučit se od chyby?

Věř, že žádná chyba není marná !

Michal Zachar

Dotyky II.

Kůže je pochoutkou,

pro prsty, co myslí!

Na hladinu němou,

co endrofíny syslí...

Jen dotyk lehký

a chvěješ se celá silou,

co bere dech i s elfy

a jsi vílou milou...

Dotyky prožívání

vnikájí lehce přes kůži

ať jde o boxování

a nebo o trn na růži...

Michal Zachar

..............................................

Jak často se dotýkáme sebe i svých blízských???

Otázky IV.

Milujeme život

a když se chceme ptát

je cítit pivo

a máme chuť si lhát...

Kdo byl ten,

kdo se tváří jako MY?

Živým byl sen

a vítěz ověšen cenami...

Z otázek hlavní,

co neříkají slova,

nemyslet je správný

a v pasti slov jsi znova...

Určit si kurz sázky,

co uzná společnost,

čas, aby nebyl na otázky,

když tělo řekne dost?

Michal Zachar

Tvoříme

sdílíme své vnější světy

osvětlujem každičký květ

prší snad do každé řeky

a v ní nejde jít si zpět

a chvíle, kdy nám štěstí

svítí tmou až v mdloby

jsme stejní v neštěstí

když jdeme do podoby

svých chvil, co tvoří

nás lidi uvnitř i zevně

proč silou, co boří?

když krásné je stejně?

Michal Zachar

......................................

všem, co tvoří své světy

Co

až do jarního tání

chvíle jsou jen ohrané

jsme svoji a k mání

role značně sehrané

jak jsme jen stáli

na zápraží a čekali

příjde sníh a dá mi

to, co jinde neznali

kletbou sníh netaje

když sbíráš sílu

k tomu říct, že jen

ten oheň nemá víru

klidně řekni vše

a chtěj i víc, než se dá

sníh s vlasem semiše

pohladit tě, až dolétá

a říkáš tiše všem

co bodnou až k jíní...

i jim lehká bude zem

těm, co nevědí, co činí...

Schody do nebe

když hledáš 

schody do nebe

a nevíš, k výšlapu

se nemáš

studené zazebe

co tam dostanu?

jsou všechny

schody studené

a když ne, tak proč?

stačí-li dech mi

jdu, jdu a ne, že ne,

říkám si, jen skoč...

kam noha

vkročí, kdo myslí

na to, co bude zítra?

život je vzpruha,

že nejen kyslík

chce, ten, co dýchá...

a potkáváš lidi

jdou nahoru a dolů

silným proudem!

každý tě vidí,

umíme se najít spolů

v tom, co chcem?

Michal Zachar

.......................................