všichni říkali to samé
sami přicházíme na svět
a jako poupě nežli plané
rozvine se na květ
myšlenka na to stát sami
proti světu je dost bolavá
tak jako vůně omamného květu
je i samota tvá dost měňavá
svou samotu utopit chcem
ve vztahu, tu k otci či bohu
a nebo oba navzájem
a nikdo neřekl nám mohu
mít rád, ale ne proto
že chci nebýt sám
díváš se do tváří a na to
že v nich svou taky mám
není druhá polovina duše
jak květy a básníci slibují
jen dvě půlky tveho srdce
co ze samoty se milují
nikdo nemá za povinnost
nosit mi moje štěstí pod nos
ani nemůže, i kdyby chtěl
laska není zavislostí na kost
i kdybych do morku ji chtěl
laska je skutečná až tehdy
když nahradí závislost, cos měl
co bude s dnem, když setmí?
láska je rozdávání hodná
když ve mně má své kořeny
laska je pro lidi ta vhodná
když slyšíš ani já či ty, ale MY
Michal Zachar
...................................................
Paulovi a všem, kdo chtějí rozdávat lásku za sebe a své sny
