Stůj při mě lásko

Abych jednou neztratil i poslední světločivnou buňku.

A mohl rozpoznat vždy včas své zatmění.

Abych nikdy nepozbyl nejmenší částečku,

z níž možno ještě vystavět oheň.

Bez tebe daleko k zemi a zem je pustá.

Lidé jsou plni ozvěn, ale jak netečné skály.

nelze se dovolat, otevřít, pochopit - 

cokoliv zachránit - bez tebe LÁSKO.

A už je dávno čas svrchovaných rozhodnutí.

V sobě, aby z nás nezbyla utkvělá vzpomínka Země.

Méně než otisk v kameni či záchvěv černého deště.

Stůj při nás LÁSKO, protože bez tebe je člověk slepý.

Míjí i zřetelná znamení,

přestává rozumět cestám, slunci a ptákům z pekla.

Neschopen domluvy s prameny.

Protože bez tebe neumím nadýchnout se světla.

Zapustit kořeny, podepřít les

i cizí kroky pozvat k ohništi, rozdělit chléb,

pro rány druha obnažit vlastní krev a zhojit křídla.

Vyhloubit sluneční řeky srozumění.

Protože bez tebe slova se rodí mrtvá,

protože bez tebe umírá zpěv...

MZ

..........................................

modlitba

Stýská se mi - II.

Stýská se mi hnědovlásko, po objetí, po tvých bocích.

Stýská se mi lásko, po těch nocích.

Stýská se mi, když za očima pod víčky si svítí záře.

Stýská se mi, když jsou rudé, tvoje tváře.

Stýská se mi, po líbání v světle lampy.

Stýská se mi, po zpívání ústy na rty.

Stýská se mi, když zadýcháváš ňadra svoje.

Stýská se mi, kdy vytěžím si tvoje sloje?

Stýská se mi, když nohy tvé si s mými protiřečí.

Stýská se mi, když se napnou v krásné křeči.

Stýská se mi, po sametu tvojí kůže.

Stýská se mi, když z ní sklízím sladký úžeh.

Stýská se mi, po zvlhnutí tvojich sliznic.

Stýská se mi, jsi nejlepší vlhký prieznitz.

Stýská se mi, po tvém krásném hlase.

Stýská se mi, když je vidět, tvá jsem.....

MZ

Nalej si mě do hrnečku

nalej si mě do hrnečku a vypij až do dna

ať je hořká nebo sladká láska naše plodná

ponořím se do hrnečku, rozpustím se celý

zbyde možná potom na dně trocha karamely

když miluji prožívám tvou i svoji lásku

co nám visela s hrníčkem na obrázku

milovaný oči hledají jenom naše štestí 

to ukradneš si jenom stěží na náměstí

cáry žití toulají se v písmu po papíru

když učil jsem se přijímat i tvou víru

jíním mech je sněhobílý a víme o všech, co v nás zbyly

víme o všech, víme všechno i to, že nevíme

jak se vlastně milujeme...

MZ

--------------------------------

Propast

Co naděláš, život jde dál.

Nenarodil ses, aby ses bál.

Chceš podat ruku nebo dvě.

Pevně se chyť, ať nespadne!

Máš v rukou osudy lidských srdcí.

Proč někdo nepodá,ale spíš strčí?

MZ

Vyšeptaná

ZKOMÍRANÁ

TRPKOU BEZNADĚJÍ

USPĚCHANÁ

LÁSKA NEMÁ NA NADĚJI

SEŠMOULANÁ

DO KLUBÍČEK OTAZNÍKŮ

VYŠEPTANÁ

DO HLADOVÝCH RTŮ

mz

.........................................

někdy je lepší jenom šeptat

stýská se mi...

Stýská se mi po tvém vzdechu, pro úplněk, pro potěchu,

stýská se mi po údělu, který jsem si zkazil věru.

Stýská se mi po tvých očích s ohnivým pohledem,

co drtí mě teď s výsměchem, tohle támhle už asi nesvedem.

Stýská se mi po tvé lásce, která zdá se ........................

stýská se mi po stýskání, když jsi spala na mých dlaních.

Stýská se mi po tvé puse, cos dávala mi dřív ne v kuse.

Stýská se mi i když máš pravdu, že horší jsem než stádo bardů.

Stýská se mi po tvých očích plných něhy, radosti i smíchu.

Stýská se mi po životě v míru a ne válce pro svou pýchu.

MZ

................................................................

všem, kteří si nejsou cizí...

Rozeznávám, když těžknou srdce...

...když těžknou srdce

a obloha je smavá

zapomělas, že v ruce

máš krom jablka i hada...

...jsou rána co nekončí

a slunce pálí do běla

být Kleopatrou všech očí

cos uštknout ani nechtěla...

...se srdcem si klidně hrej

jdi vpřed a bez přetvářky

hada v ruce klidně hřej

a nezapomeň na otázky...

MZ

...........................................

památce belgického malíře - René François Ghislain Magritta

malíře svých myšlenek - nikoliv jen pouhých obrazů...

Jsme vlna, co najde cestu přes svůj splav...

Jsme jedné krve, ty a já.

Jsme jedna síla, co je svá.

Když proniknem si do nitra

a propast neznáma je bezcitná.

A přesto, že jsme oba jeden.

A přes sto důvodů chce dělit nás.

Jak otrávit se, když ne jedem,

slov, co vyhání až slzy z nás.

A vnímej nic než naše gesta

a vyvaruj se naslouchání hlav.

Pak nejsi jenom jeden ze sta,

jsi vlna překonávající svůj splav!

MZ

Věnováno všem, kteří nebojují za každou cenu proti sobě

a dokáží přijmout otisky svých rodičů sami v sobě za své...

Hlas...

zase je tady pořád a zase sílí

hlas, co v hlavách dokola běhá

jdou kupředu obrovi síly

napnutí v hlavě spát nedá

jdem vpřed za silou těch ran

co krouží nám v hlavách nyní

a proudí vzduchem křídla vran

a z přítomných minulost činí

křičet chceš veden radostí

abys pomohl ven tomu zvuku 

co vylétl k hvězdám se zlostí

že srdce rozumu dalo svou ruku

zas jeden sjednocený - prská

když vedle sebe sami stojíme

kdo pozná, jak chutná zmrzka?

když jeden s druhým ladíme...

MZ

my way

když jsem sám, sbírám síly

v očích mám něhu a skákající víly

když čerpám své zdroje až do dna

chci jen, abys věděla, že jsi ta hodná

když mám chuť políbit tu cestu prašnou

že šel jsem sám na cestě s dlaní prázdnou

když utrhnout chci kopretinu, to aby potěšila

poslední před pouští, kde bys ty nepřežila

když přede mnou už jenom tma a dálka

a slyšíš hřmění, to se odehrává válka

když lidi neslyší než jen to svoje

tak nejdu se být pro to svoje

MZ

Sliby jsou jen slova...

Sliby jsou slova kouzelná!

Věříme jim, jako proutku mávnutí.

To naše víra činí silná slova tvá.

Plná, že možná umožní i splynutí.

S časem přilétají sliby spíše,

jak meteory, co dopadají na zem.

Skoro chyby spadlé z velkých výšek

a přitom shoří jako jedna báseň.

Slova jsou navždy vyrčená kouzla.

Co nám z hlavy na zem jen tak utekla.

Až budeš říkat jedno z těch mnoha.

Uvědom si, jdou-li do nebe či do pekla.

MZ

krásná píseň pro tuto báseň na youtube

Stáj

Kůň jsem býval v čínském horoskopu.

Do přesných cest jsem vkládal stopu.

Do žlabu obilí a taky vody bylo dost.

Nadchla mě práce, ostatní je lhostejnost.

V dáli běží cesta zvoucí, až tam, do ráje.

Kdo pohne kopytem a půjde ze stáje?

Ty jdi dál do světa a v jednom mžiku.

Opustíš stáj, co dals ji předtím, tolik díků.

Splynul jsem s kamením, trávou i mechem.

Život je znamením, uvidět v zrcadle, co nechcem.

MZ

Pohádky

pohádkami žijem dlouho

a stát se součástí jen pouhou

kdekdo dá za trochu lásky

všechno co má pro něj cenu...

rozumíme si líp jako děti

počítáme pod dekou od 1 do 5

a odpovíme sami sobě na otázky

kdy jsme dospělostí vzali scénu...

z našeho života divadlo

kde slunce někam zapadlo

nezaleží na tom, jak pouhou

vteřinou jsme ponořeni cele...

většina z nás stále trvá

a nikdo neví, která byla prvá

vždyť láska zraje dobou dlouhou

a může se i měnit v nepřítele...

MZ

............................................

Dotknout se

dotknout se s pocitem

smíchu i slávy

je to ten nebo ten

kdo z nás je pravý?

a tak pojď ochutnat

duši i tělo, co ztuha

nemíchat - netřepat

"power of duha"?

až budou spojeny

udery srdce i pěsti

hrát na muže a ženy

půjde i na předměstích?

MZ

............................................

Balík

když otevřeš mi náručí

a já jsem jenom balík

 že nevíš, co ti doručí?

a dejchám, jak ten Alík...

tak obdivuji odvahu

co ve mně oněmněla

žes trhnout zezadu

sis ani nevzpomněla...

tvé ruce vzali jemně

a bylo toho dosti

že trhali tak pevně

mé zbytky nevlídnosti...

vždyť zabalení trvá

a každý přidá papír

žeš byla v tomhle prvá

a ostřejší než rapír...

tak ti chci jen poslat

své srdce bez papíru

a dát všem jasný odhad

kde nechal pošťák díru...

MZ

......................................

for given...

tak jako světlo proniká sem mezi mraky

máme v sobě svoje semafory

a pronikáme-li k sobě až tam nad oblaky

nevidíme sami sobě navzdory

vlna se chvěje touhou po olíznutí oblohy

a spěje k výši v matném tichu

my sami jsme někdy jak mdlé mátohy

 uslyšíš šplouch nazpět v okamžiku

obloha je chvíli čistá a chvíli zase mraková

prozářit a rozsvítit odrazem moře

jde hlavně těm, co neumí hrát slova taková

že neunesou světlo, avšak hoře

pokaždé, když jde vlna na horu, si nebe olíznout

jdem všichni s ní celí i opuštění

lidem je vlastní touha ochutnat a posunout

a pak zas být klidný v odpuštění

a stejně, když jsi nahoře i dole, jak ta vlna

najdeš i svoje vlastní představy

čím jednou bude tvoje duše s tělem plná

teď víš, že není jen já a ty, ale my.....

MZ

........................................................

všem, co neumí odpustit sami sobě

Snílek

snílku říkalas mi vždycky...

já tvářil jsem se melancholicky...

a opodál padal sníh a ty stála jsi...

s vlasy po ramena v hrozném počasí..

tam na tom našem milém místě...

kde choval jsem se víc než jistě...

a ruce trápilo jen nedostatek plochy...

a chuť vstoupit skrze tebe do epochy...

tak scházívává se láska na místech...

kde sny končí a začíná tvůj dech...

a měl jsem na očích ty černé brýle...

a vypadala jsi tak neskutečně mile...

že jsem vstoupil do věků, kdy sny...

končí a kdy jsou předepsány jen dny...

ta zkratka byla přes 20 let života...

a teď jsem tam, kde sen se chichotá...

že jsem zpět a ptá se: "vstoupím?"

když se v louži vločka sněhu topí?

MZ

............................................

všem, kterým připadají sny na nic

Prší

A dávej radost dokola,
až přestanou tě,
hledat shora zezdola,
když nenajdou mě...

Směj se, pleskala tvář,
 rukou, co drží
a samotu ti drtí snář,
 když tiše prší...
Dnes a ani zítra už
 nemusíš nic být,
 stačí jen žena a muž
a vědět, co chtít...
Člověka nedělá, že ví
a pokusit se něčím stát,
 stačí, když hlína napoví,
 co déšť si bude přát...

PS: pro ty, co stále hledají rozuzlení příběhů zla a dobra. 

Prostě zkuste někdy pochopit, že když prší, tak je hlína i mokrá...

MZ

............................................
věnováno všem, co žijí svůj život zaťatí ve výkonu
a sami sobě nedovolí přijíti k nám ostatním...