A dávej radost dokola,
až přestanou tě,
hledat shora zezdola,
když nenajdou mě...
Směj se, pleskala tvář,
rukou, co drží
a samotu ti drtí snář,
když tiše prší...
Dnes a ani zítra už
nemusíš nic být,
stačí jen žena a muž
a vědět, co chtít...
Člověka nedělá, že ví
a pokusit se něčím stát,
stačí, když hlína napoví,
co déšť si bude přát...
PS: pro ty, co stále hledají rozuzlení příběhů zla a dobra.
Prostě zkuste někdy pochopit, že když prší, tak je hlína i mokrá...
MZ
............................................ věnováno všem, co žijí svůj život zaťatí ve výkonu
a sami sobě nedovolí přijíti k nám ostatním...