když motýl skončil let
a v záři světla vzplál
a zapomněl jsi hned
co bys jim povídal...
máš tolik slov a přesto
kolikrát jsi člověkem?
když bůh hnětl těsto
tak červenal se s povděkem?
dal sebe mezi kosti
šlachy, klouby a lopatky
a řekl nikdy neměj dosti
a lásku nechtěj na splátky...
buď celým a stůj rovně
tak zněla naše přísaha
a že jsi člověk, co ví o mně
tak to je to, co pomáhá...
svůj svět má každý člověk
co dohléd nosu na špičku
co měl víc než jen pár konfet
a velkou slzu na víčku...
kdo umí vidět tvoje slzy
a slovo nezní nezněle
tak boha v nás si najde brzy
a spolu s ním i přátele...
MZ
.....................................
věnováno Andree, Jitce, Lence, Lence a Lucii
za ty krásné dny spolu na kurzu Stylista č.8
za ty krásné dny spolu na kurzu Stylista č.8