pondělí 13. října 2008

V šeru cesty...


Jsem fantomem světla,
co sejde sem až na zem
a chci, abys neulétla,
říkej: "Jsem já blázen?"
Když slunce přichází
a svítí skrze mlhu,
počítám tě na zápraží
a tiše prosím: "Mohu?
Mlha ti oči zakrývala
a sedí zkřehle v duši,
zvedne se, když ji protiva,
paprsek řekne, že ti sluší.
A znovu ztrácím se,
tam cestou, co bylo
a hřeju se a přeju ti
aby, ti světlo neubylo.
Slovem, co polétává,
když listí, sedne na zem
a tvoje tvář usměvavá
šeptá: "Ty jsi blázen".

MZ
...............................
Petr Bokvaje - autor fotografie

neděle 12. října 2008

A když ti selžou slova...


a když ti selžou tvoje slova
co říkáš, že nelžou znova
a tvé studené ruce stačí
říct jenom vzbuď se pláči

tak vidíš celou říši pekla
a žílá v čele spíše vzteklá
ti odplaví tvůj úsudek
a říkáš si byl to jaký polibek?

co sevře srdce do klidu?
a je tím co chce jenom tmu?
když je ti všechno na ocet
když bolest marno na bolest

když láska tak lidi zhasíná
a rozum křičí vidíš, příčina
tak nezbavíš se všech bolestí
a když bolest přejde v neštěstí?

poslední okamžik, pohled jde tam
kde hledáš chvíle toho, co mám
chuť zapsat si ještě do paměti
tvář ne plnou vzteku, co sem letí...

láska je dar velmi velký
jsi ten, kdo nechce mít své celky
počítej s tím, že má svá pravidla
peklo své duše si najdi každý sám

MZ
...............................
mé babičce, s kterou jsem nenašel společná slova po smrti táty

sobota 11. října 2008

Tančit...

Měli jste někdy pocit, že už více nejde udělat, že se už více nedá vyrobit a ani prodat? Chtěli jste skočit z mostu, trpíte pocitem méněcennosti? Mrkněte se na tohle video.

Když totiž uvidíte, že tančí celý svět a dokázal to vše jen jediný člověk, možná pochopíte, že každý z nás sice máme svoje hranice, ale že každý taky můžeme konat svoje vlastní zázraky.

Matt při nich navštívil více než 42 zemí a chtěl takto poděkovat těm tisícům neznámých lidí, kteří tančili s ním.

Až vás zase přepadne cokoliv - tančete. Jde to všude...

pátek 10. října 2008

Neříkám...



neříkám, že čekáš smutek, tak, že přijde radost
nechápeš svůj zármutek a jen si říkáš a dost...

neříkám, že smrt nebolí a je pro nás i drahá
platíme cokoliv, jen ať už chytnou vraha...

neříkám blázni vidoucí, to kam, se šine světlo,
co žene záři tekoucí, do lampiónu metlou...

neříkám jak, že to vypadá, no jestlipak to víte?
někdo dá záda na záda a někdo má zas výtlem...

neříkám, že cit musí být náhradou vší vědy
ale když rozum kopne do kopyt a kůň už jenom běží?

neříkám nechcem závislost a přitom 1 máme
je lenost říct už dost? kopyta rozumu kopou za mě...

neříkám, že dobře špatně je uhnout vlevo vpravo
říkám, že rozhodnout se, na to má každý právo!

MZ
....................................
věnováno Lucce, Zdeňce a Františkovi

čtvrtek 9. října 2008

Ďábelská ?



proč žít jen jednou
jak jsme líní rozhodnout
když všechno je náhoda?
stačíš na bezednou?
když tě nic nehlodá?
studně už umřely
život jen vyprchal
sen je už vyčpělý!
ďábel tě nepoddá?
s láskou jsi spálen
ďábelsky vyjící křič 
až zapálíš plamen
co šlehne, jak bič
století z tvého stisku
už dělá klopoty
ty máš jen svou misku
na svoje dobroty
vzpomeň si, že máš
nebe a jak málo stačí
pokud nic nevzdáváš
já jsem ten mrchožrout
toho, co tebe v duši tlačí

MZ
......................................
věnováno MUDr. PhDr. Miroslavu Krejčířovi

Andělská ?


andělé v nás
nevnímáme rádi
nejsou moc bílý
v našem harampádí

možná, že spíše
jsou padlí na hlavu
když čistí spíže
hledajíce si potravu

kterou by utišila
se hladová čela 
jsou jenom milá
láska, co nás chtěla

umožnit andělům
vystoupat temnoty
vzít klíče od spíže
rozdělit dobroty

jsme jenom andělé
co nenašli vchod
zle nebo vesele?
váháš se rozhodnout?

MZ
.......................................
věnováno RNDr. Emilu Pálešovi, CSc.

SWEET HARMONY


dotkni se
utíkej, nič
zapři se
a vem mě pryč

šálení doby
pro koho?
kdo nezazlobí
je v poho?

sdílení srdce
otrokem zisku
kdo určujíc
napíše rysku?

v světě ničeho
kde JSI
i ničevo
a postel s nebesy

hlava, hruď
a sladce mysli
a jenom buď
kočkami či psy?

MZ
............................................
věnováno všem "tvůrcům" reklamy

lethal weapon...


uháněj, když je čas líný
přeháněj, ale buď jiný
nesvlíkej sebe do naha
jedno, kdo ti pomáhá

buď svůj, ale buď dobrý
vstávej po oznámení prohry
svůj svět jsi ty a tak
řídíš si svůj vláček motorák

v obleku nebo i v mikině
víš zda skončit nevinně
zda nemáš  ďábla v těle
když chováš se tak nedospěle

hrej si tu máš kohouta
to když se nikdo nekouká
jinak své společenské role
měníme z nudy v šírá pole

co je ten, kdo je?
kdo vítězí i bez boje?
a proč máš místo žen, jen služky?
když mačkáš ve svých očích pušky?

MZ
______________________

Naděje...


naděje osvíti vody
a kde zbyl ten mrak
jít k sobě do pohody
a nebýt ulejvák

zaber u těch vesel
a vlna co se žene nahoru
a smích život nese
dej pohled svému praporu

dři se a neusínej
noc je ještě mladá
jsi přece lidským synem
a tvá duše je drahá

ať řvou si vlny vysoké
a nebo kolem prázdno
buď nadějí všem v životě
ty jsi ten, kdo má jasno

a tvoje světlo naděje
přesvítí tu tmu tmoucí
dokud máš veslo, dobře je
horoucí srdce slyšíš tlouci

MZ
....................................
věnováno paradigmatu a M&M

středa 1. října 2008

Když voda pramení...



Když voda pramení,
mezi skalami
a tvoje duše je tvé znamení
a cestou nad námi.
Ozvěna slovo odrazí až v čas,
jsi vodní hladinou,
co v každém z nás,
splývá kapky z jiné na jinou.
Tak leješ sebe mezi skály,
co na cestě ti leží
a nech pochyby, by vlály
a stoupaly do mraků co běží.
A největší ať zůstává pochybou
a neřekneš než ámen!
Kdy se stát skálou nehybnou
a kdy vodou v níž si plavem?

MZ
................

všem plavcům a malé Amélii

úterý 30. září 2008

Když vadnou růže...

...když vadnou růže na hradbách vzpomínek
tak jen čas může vložit další kamínek
z pocitu bolesti a viny toho co je v nás
zakoušíme neštěstí, co si hledá správný čas
k úlevám a chvíli štěstí nestačí xanax či lexaurin
snad cestu dlouhé pěsti, co drtí ten tvůj splín?
když vadnou růže i na tom co už zbylo,
dej šanci tomu, co zmůže pěsti, aby nezabilo
z pocitu bolesti nezbylo nic a snáz
zbavíš svět neštěstí, než kopřivou spálíš mráz
....
MZ

mé sestře Blance
..............................................
na motivy obrazu Pavla Bergra - Dívka s růží

čtvrtek 25. září 2008

Pohledy


Díváme očima, dívání zvláštní,
někdo tím začíná a někdo zas zháší.
 Pohledy snivé dětskýma očima,
hltáme živé, objevit svého Merlina.
 Oči se střetly a jsme připraveni a jak,
vidět se s hvězdami, hoří můj zrak.
 A pohled do očí, tvého dítěte?
Copak se rozskočí růže hned z poupěte?
 I pohled poslední, když pošleš do dálky,
nezdraví sousedy, nelížeš obálky.
 Ať už je ošklivý a nebo pohledný.
Umíme prožívat všechny své pohledy?


MZ
....................................

na motivy obrazu Pavla Bergra - Modrá královna

Modlitba


Modlitbou prosíš o milost,

božího syna, ženu co je kost?


Modlitba skládá slova,

myslet, jak obruč ocelová.


Modlitba vinu nenese,

za to, že požár běhá po lese.


Modlitba ho ani neuhasí,

ale je zázrakem tvé spásy.


Modlitba, ať je i troufalá,

jen nesmí býti zoufalá.


MZ
......................................

věnováno obrazu Pavla Bergra - Apophysis

neděle 21. září 2008

Nebe není temný


Tak zase sedím v metru.
A mám triko zelené.
Kolem víc o pár svetrů.
To prišla zima, ne, že ne...
Potkávat lidi je snadné.
Hledáme však i člověky?
Mít v erbu srdce není marně.
Rytířem být je na věky.
A k tomu nemusíš mít zbraně.
I kopí spadne před květinu.
Jen vědět, kdy HRR na ně!
A kdy sjet z hory na rovinu...


MZ
...................................

Sudá a lichá

z lichých slov vzniká
nenávist, co nezaniká
ani, když někdo pyká

čím jsou jiná slova
sudá, co zas a znova
bohatnou do kovova

když víš co smýká
city, co se bojíš o Jeníka
Ježibaba spí, to jen cvakla klika

čím jsou nám činy
osudu, co blaží splíny
duše, když v ní není viny

děl dobro a zlo, co kleslo
na život, aby tě vzneslo
a na křídlech z času vyneslo

MZ
..................................

sobota 20. září 2008

Kdo vlastně jsou bohové s modrou kůží? Aneb zase trochu o barvách...


V mytologiích nejvyspělejších kultur starověku mají nenahraditelnou úlohu velice podivná božstva, která jako by ani nepatřila mezi klasické mytologické postavy. Tito bohové mají shodné vlastnosti, postavení, podobné úlohy a také jednu zvláštnost. Je to jejich modrá barva kůže!

Představme si náhlou velkou katastrofu, ničící centrum vyspělé civilizace. Její příslušníci nemají čas na evakuaci, ale několik se jich přece jen zachrání. Jejich cesta pak směřuje k nejbližší pevnině, kde nalézají sobě podobné, avšak na mnohem nižší úrovni žijící lidi, kterým předají své vědění. Ti je pak se vším všudy přijmou za své bohy. Mohlo to tak být?

Učitelé z hlubin věků?

Je pozoruhodné, že u dávných kultur Egypta, Indie a Mexika se nejvyšší úctě a oblibě těší bohové, kteří byli původně vždy zobrazováni s modrou barvou pokožky. Tito bohové jsou nanejvýš ctěni za skutky, které vykonali v dobách, kdy ještě nebyli skutečnými bohy, nýbrž normálními bytostmi. V rolích tajemných učitelů předávají lidem moudrost, znalosti a dovednosti do té doby neznámé. A učí své žáky, jak nově získanými dovednostmi vládnout. Není tedy divu, že došlo k jejich zbožnému uctívání. To, co už bylo naznačeno, se týká také jedněch z nejvyšších bohů egyptského panteonu (soubor bohů jednoho náboženství – pozn. red.), Atuma a Usira, indických božstev Višnua a Kršny nebo aztéckého boha číslo jedna, Huitzilopochtliho (čti „vicilopočtliho“). Kým byla tato božstva a co o nich vyprávějí mýty?. 

Ti, co přežili kosmickou katastrofu

Největší z velkých říší starověku je mystický Egypt, ve kterém byli milováni dva modří bohové, Atum a Usir. Je zvláštní, že právě tito dva bohové bývají zpodobňováni jako lidé, nikoliv jako zvířata, jak je tomu u většiny ostatních egyptských bohů. Patří k vůbec nejstarším v egyptském panteonu a svým způsobem se vymykají ze společnosti ostatních. Bůh Atum, často ztotožňovaný se slunečním bohem Re, je ve starém Egyptě, v období zhruba od 3. tisíciletí př. n. l., považován za stvořitele všeho živého a první bytost, jež byla na počátku světa. Podle egyptských mýtů dává život lidem a věnuje jim území pro život i základní dovednosti. Je prý také dárcem Nilu, který je životodárnou tepnou Egypta. Tomuto bohovi je zasvěcen býk a lev, ale nejvýznamnějším tvorem je had, jenž je symbolem a připomínkou jakési mýtické kosmické katastrofy, kterou mají údajně přežít pouze Atum a Usir. Zajímavá shoda náhod, že ti, kteří uniknou, jsou právě „modrokožci“. 

Kdo byl první faraón?

Druhým z egyptských modrých bohů je Usir, který dříve než je povýšen mezi bohy, je vůbec prvním vládcem Egypta – mnohem, mnohem dřív než legendární faraón sjednotitel, Meni. Usir vyniká nad ostatními svou moudrostí a dobrotivostí, pro které ho Egypťané milují. Svůj lid učí zemědělským dovednostem, řemeslům a hudbě. Stanovuje zákony a po celém Egyptě rozšiřuje civilizaci. Jak už to však bývá, jeho bratr Sutech, zosobněné zlo, začíná žárlit, lstí Usira zabíjí a nastupuje na jeho místo. Usir je ale probuzen k životu a začíná věčný život boha podsvětí, zatímco Sutech je svržen Usirovým synem Horem. Usir je zřejmě nejmilovanějším a nejuctívanějším ze všech egyptských bohů. 

Modrá je dobrá i v Indii

Druhou zemí, v jejíž mytologii figurují tajemní modří bohové, je zhruba ve stejné době také Indie, další z kolébek novověké civilizace. Zde se objevují dva bohové s modrou kůží, a to Višnu a Kršna. Prvně jmenovaný je považován za nejvyššího boha hinduismu, představuje vtělení dobroty, milosrdenství a mravnost – jako takový je nepřítelem boha smrti. Višnu je většinou ztvárňován jako božstvo, ale má i mnoho lidských a zvířecích podob. Pokud je zobrazován jako božstvo, potom je obvykle znázorňován s korunou a čtyřmi pažemi, jeho ruce drží lasturu (darovanou démony), disky (používané jako zbraň), hůl (symbolizující sílu přírody a času) a lotosový květ (symbol radosti, rozkvětu a obrození). 

Bohové na létajících strojích

Bůh Kršna proslul jako velký milovník a někdy bývá považován za vtělení Višnua. Má vlastnosti dobré i špatné a celý svůj život bojuje se zlem, ať už v podobě démonů či obřího hada, který sužuje lid. Sám je zabit omylem, když si ho lovec Jaras plete s jelenem a zasáhne ho šípem do pravé paty, jediného zranitelného místa na těle. Také Kršna disponuje záhadnou zbraní, kterými se indická mytologie ostatně jen hemží, totiž ohnivým metacím diskem nazývaným sudaršana, jehož ostří nic neodolá a po zásahu cíle se vždy vrací zpět. V eposu Mahábhárata jsou účinky této zbraně popisovány velice působivě, podobně jako létající stroje vimany, používané bohy k cestování i válčení. 

Proslavil Aztéky nebešťan?


Dostáváme se k poslednímu ze jmenovaných modrých bohů, Huitzilopochtlimu, nejvyššímu božstvu zhruba v 15. století opravdu mocných Aztéků. Tento bůh a vůdce bývá také označován jako Modrý nebešťan (Ilhuicatl Xoxouhqui), což je již samo o sobě velice zajímavé. Huitzilopochtli, který vládne slunci a válce, má být napůl historickou postavou, jež sehrála důležitou roli při vzestupu aztécké moci v Mezoamerice (nejčastější geografická definice tohoto pojmu zahrnuje střední a jižní Mexiko – především poloostrov Yucatán a mexické státy Chiapas a Oaxaca, Belize, Guatemalu, severní část Salvadoru a západ Hondurasu – pozn. red.). Aztékové jsou původně nevýznamným kmenem bez jakéhokoliv vlivu, a to údajně až do doby, kdy jsou vyvedeni Hutzilopochtlim z ostrovního domova Aztlanu, jenž je zničen velkou katastrofou. Svůj národ vede a učí ho vládnout nad velkou říší. 

Ohnivý had připomíná plamenomet


Huitzilopochtli je vždy zobrazován s modrou barvou těla, ve slavnostním šatu s velice zajímavými atributy, totiž mocnou a obávanou zbraní zvanou ohnivý had. Tuto zbraň prý Aztékové dlouho uchovávají a údajně se ji pokusí použít ještě roku 1523 při posledním odporu proti Španělům. S Huitzilopochtlim také bývá spojováno tzv. dýmající zrcadlo, o jehož podstatě zatím není mnoho známo. Pokud však jde o ohnivého hada, neubráníme se možné asociaci s tím, co dnes známe jako plamenomet. Ostatně připomeňme, že severoameričtí indiáni říkali pušce hromová hůl…

Jde o neznámou rasu?

Je opravdu zarážející, kolik společného toho zmínění bohové mají! Již samotná modrá barva kůže by mohla naznačovat příslušnost ke stejné rase. Navíc se shodují i tvarem lebky. Všichni bohové bez rozdílu totiž mají na vyobrazeních protáhlou lebku s jakousi pokrývkou hlavy kónického (kuželovitého) tvaru. V případě egyptských bohů je to tzv. koruna, u aztéckého boha čelenka z peří a cosi jako korunu-čepec mají i hinduistická božstva. Také to, že všichni výše jmenovaní oblíbení bohové mají být stvořiteli národů, které učí znalostem a dovednostem dosud neznámým, je shoda značně zajímavá. A pak ještě jedna záležitost –země, ve kterých prý působí, leží ve stejném podnebném pásu! Je možné se domnívat, že to má reálné a docela prosté vysvětlení: Všechny tři země mají stejné životní podmínky, jaké byly ve ztracené domovině mocných bohů-učitelů. Otázkou však je, kde ona domovina ležela. V úvahu prakticky připadají pouze dvě alternativy. Modří bohové přišli z hvězd, anebo byli obyvateli zmizelého kontinentu, obývaného vyspělou neznámou civilizací. 

1. varianta: Kosmičtí uprchlíci

Těžko říci, která ze dvou alternativ je pravděpodobnější. Podívejme se nejprve na možnost první, dnes velice oblíbenou, totiž že modří bohové byli příslušníky jiné, mimozemské civilizace. Jistou nápovědou by mohla být již zmíněná legenda o kosmické katastrofě, kterou měli přežít jen egyptští modrokožci. Nedá se zcela vyloučit, že právě nějaká velká katastrofa v kosmu donutila příslušníky vyspělé civilizace k útěku na jinou planetu, možná i do jiné galaxie, s podobnými životními podmínkami ztracené domoviny. A proč ne právě třeba na Zemi?

2. varianta: Z Atlantidy všemi směry

Alternativa druhá nabízí možnost, že modří bohové pocházeli z jednoho z legendárních ostrovů, jež byly zničeny obrovskou přírodní katastrofou. Můžeme uvažovat o bájných ostrovech Atlantis nebo Mu. U Aztéků, ve starověké Indii i v Egyptě patřila k nejstarším legenda o vzkvétajícím ostrově, jenž zmizel po strašné katastrofě v hlubinách oceánu. Aztékové této pravlasti říkají Aztlan, Egypťané mluví o zemi Ta Nátru, jen indický eposMahábhárata jméno nezmiňuje. Připustíme-li, že ztracenou domovinou byla proslulá bájná Atlantida, ovšem za předpokladu, že ležela v Atlantiku, je její poloha více než příhodná. Před blížící se katastrofou by se nepochybně obyvatelé snažili uprchnout k nejbližší pevnině, tedy na východ do Egypta a odtud do Indie a na západ, tj. do Mexika. V nových domovinách se mohli stát vůdci a učiteli mnohem méně vyspělých národů, které je po smrti povýšily na svá mocná vševědoucí božstva. 

ENIGMA uzavírá

Jak to tedy bylo doopravdy? Jednoznačně odpovědět nelze. Faktem však je, že kultury všech tří zmiňovaných civilizací – egyptské, indické i aztécké – a jejich úroveň jsou si ve svých základech velice podobné. Vyspělá věda, monumentální stavby se shodnými rysy, podobné legendy a záhadná modrá božstva. Kdo tedy byli tajemní bohové s modrou kůží? Snad příslušníci neznámé rasy a civilizace a nedobrovolní uprchlíci? Nebo musíme hledat ještě dál?

Jan R. Hrdina  

čtvrtek 18. září 2008

Srdce


...když už jednou vezmeš někoho do svého srdce
pak se podívej, jak půjdou zavřít jeho chlopně
když biješ svým srdcem příliš prudce
nemužeš se tvářit pořád jenom schopně...

...jsme malí v tom, co máme rádi a myslíme, že ne
jsme ztraceni v tom, co nám nikdo nenahradí
a proto jsou v srdci cévky místy jemně vložené
a proto trháme kopretinám hlavy, vadí - nevadí...

...jak velké je tvé srdce a může být i nezbedou
to pak navždy zvažuj a nejen o mezníku
jsi-li silný v chodbičkách vzácných, co krev přivedou
k zdroji toho, co jsi v tomto i jiném okamžiku...

MZ
-------------------------
věnováno  lavmi - blance