Když...

když jdou tvé vzdechy
jak voda stříkne po vážce
a v louce skáčou blechy
a říkáš, že nemáš se...

tak zapomeň už na prokletí
co lidem slíbí jen rozum
a chtěj se líbat naposledy
když narazil jsi na posun

vnímáme lidi jako celek
a nebo jde jen o to
co přitáhne tě? předek?
i zadek stojí o to !

je všechno v nás jen síla
co kolem uvnitř plyne
a nebo stačí víra
že jednou poznáš jiné?



MZ
..................................

hudba k básni zde...

Cestovatel...

Když přeješ si jít domů,

chceš tu jen tak sedět?

Krok za krokem jdeš

a cesta tě nutí si jí hledět.

Cesta je taková jakou

sis ji udělal, ne svět!

Měkkou, hravou, popelavou

a tak nejsi doma ani v 5.

Zatáčky, bažiny, srázy,

někdy jsi až vysílen.

A až tě v těle divně mrazí,

že dojdeš domů, špatný sen.

Nestačí znalosti cestování,

map, textů a knih.

Nenajdeš sílu nad shledáním

a víš vůbec, co je lásky smích?

Neznámý vyběhni na cestu

a jdi dál ze všech sil.

Cestovatel má cestu za nevěstu

a s ní hodně zajímavých chvil.

--------------------------------------------------

Cesta znamená, že umím spojit ve svatebním loži muže se ženou.
A stát se tak člověkem, kterým jsem vždy byl. Zemí i nebem.

Vltavín

Když vzduchem létaj vltavíny

a tvoje duše mimo čas,

načneme zase svoje splíny

hledala, kde zasadit se v nás.

Jsou místa v tichu kamene,

co anděl lechtá k smíchu

a ďábel, kdy si vzpomene.

Zkusils, kdy kamennou pýchu?

Je tvrdá i na tvůj splín!

Kdo z nás je anděl či ďábel?

Hrdá, že sebere ji vltavín,

kdo z nás je Kain, kdo Ábel?

MZ

Termoska

Číst v sobě samém.
Sosám si do mozka.
Chci si vědět v mém.
Jsem jako termoska.

Pravda je v nás.
A ne v knihách.
Modlit se v snách.
A myslet v hnidách?

Pravda není venku.
Kam jdeš ty tam?
Že by na myšlenku?
Uvnitř moudrost mám.

Venku je paměť.
Moudrost je to co plní.
Myslíš - je na změť.
Parohy sobolovi!

Paměť bez moudrosti.
Jak prázdná termoska.
Jak opít se do sytosti?
Když tě dráb nemrská?

Plníš-li sebe, plň se životem!
Moudrost ti řekne co a jak.
Paměť jsi nechal za plotem.
Jdeš dál a přejdeš Václavák...

MZ

......................

Vzdát se svého orla...

Kdy lišíme se od sebe jako orel a vzduch?

Jsme plni napětí svých smyslů, hor a much.

Žijeme s tvary, pachy, barvami a dotyky.

Kdo z nás má schopnost odvrátit se? Ty?

Necháváme být si orla v hrudi jako srdce.

Umíme vzduchem spočinout něžně a prudce?

Nemíchat dohromady orla a vzduch; hlínu a oměj?

Říkáme nejde, vždyť narodil se pro něj.

Orel je orel a vzduch je vzduch!

Kdo neumí být, zustává mu puch.

Kdo nechce vidět jednotu ve věci samé?

Vyžaduje hodnotu v nemožném a popelavém!

Tak jako orel není vzduch a vzduch není orel.

Ten, co chce vše vlastnit, je budoucí popel.

Vzdejme se jen k tomu být a zbytek přijde.

Něco sem letí. A slunce zase vyjde...

................................................

Hledáme tam co ztrácíme?

...všechno co jsem ztratil...
...jsem vlastně získal...
...když jsem tě hladil...
...a k tomu ještě pískal...
...písničku hledání v nás...
...co můžeš pískat i ty...
...kdy každý chce záchraný pás...
...před poznáním zla a samoty...
...hledej i dobro a lásku...
...potřebná je však jistota...
...nevozíš život na procházku...
...stojíš? tam je láska i temnota...
...když hledáš okamžiky
...pokračuj vždy tam, kde
...jsi skončil, vždy od píky...
...ať jsi nahoře či na dně...
...když ztratíš sebe jinde
...a jinam vydat hledáš se...
...tak sice nedostaneš qvinde...
...ale sotva dočkáš se...

MZ
-------------------

Slza...

Tvá slza je jako šťáva z olivy,
která dává život tvojí tváři.
Tvá slza je jako kapka ranního deště,
která se choulí pod lístkem maliníku.
Tvá slza je jako kapka sladké vody,
co se svezla po kapří šupince.
Tvá slza je jako krůpěj potu na hřívě bílého koně.
Tvá slza je esence mořské vody,
co se prodrala mezi zrnky písku.
Tvá slza má tolik podob, tolik tváří,
kdyby se po chvilce neschovala
do koutku tvého rtu, byl by v ní vidět celý svět.

DELTA

....................................................

povídání mojí kamarádky, které mi poslala
a myslela si, že se o takové krásno nerozdělím...

Sluchátka...

...lhát bez lhaní a ptát se bez ptaní ?

...když ťukáme si na vrátka...

...a bereme si svoje sluchátka...

...tak co hrajou dneska ?

...je to na nic nebo se dá tleskat ?

...dá se lhát sobě, tím, že zapnu jiný zvuk ?

...je otevřeno na rozum nebo zkusím jiný hluk ?

...ač hlídáme si, co zní nám do uší...

...tak víme, co s tím, co se nesluší?

...lež má krátké nohy a jde ze široka !

...jdeš bys nesl uším zprávy i do oka...?

MZ

........................................

věnováno Kateřině,
co s krátkou procházkou
hází texty pilně
a doufám, že nebudou je číst jen svi..,
aby bylo, kam jít za láskou

miluji tě, říkáme si vždycky...

...miluji, tě, říkáme si vždycky...
...to věty rozběhli se do strání...
...a jak nebýt melancholický...
...když kytara tam vyzvání...
...vyzváni soudy naší duše...
...a tak zcela bez těla...
...jenom tak kolem si teď kluše...
...a hledá svého anděla...
...posednutí sebou milujeme vůbec ?
...jako by dál být těla neměla...
...když slyším lásko - spadla klec...
...jsme jenom s sebou nebo nejsme docela ...?

MZ

Divadlo...

Žijem si životem, žijem si v burleskách,

čekáme na potlesk, kde nikdo netleská!

Divadlo prázdné je a my jsme herci,

co našli koleje vedoucí ke komerci.

Dráždíme neony křiklavých reklam,

najednou seriál: "hele, tu neznám"!

A když tam úplněk, zasvítí na scénu,

sehrajem doplňek, život bez problémů...

Sem tam jsou dopisy posledních vzkazů,

kdo s námi nehrajou, ty já rád mažu.

Jsem přeci řežisér tohohle života

a hraju přece fér či čekám na Godota?

Vzpomínky na role v zhasnuté šatně,

kde jsou ty kremrole, cos házel tak chvatně?

Jsem jenom uvaděč a z mého klína,

vzešel jen přivaděč - bláto a hlína.

A do ní zasadit kus modré z nebe

a zase rozchodit, lásko má sebe!

Budu zas divadlem jednoho herce,

ač není na parfém, jsem bez komerce...

MZ

........................................

Tři grácie...

stála tam tak sama v černém...
a tady 2 žena v oblečení stejném...
když chvíli čekáš na tramvaj...
potkáváš ženy co ti daj...
poslední sbohem našich chvil...
a místo očí díry propadlin...
a tak ze slz sálá smutek...
že kuchař smrt sám sebe upek...
to nejde sníst a ani odložit...
budou jen doživotně snít...
ted třetí černá grácie...
vyběhla náhle na orgie...
se smrtí nejde smířit se...
když, ale miluješ, smíříš se...
i s tím, žeš byla mámená...
tři grácie, rakev jediná...
muž co je pryč míle, ach míle...
uměl život všem do poslední chvíle...

MZ
..............

Žebravé dopisy...

každý z nás dostává
žebravé dopisy
dříve psaní, nyní e-mail...

proč s námi zamává?
pros lásku popisy?
city, snění, už dříve...

jsou něžně skuhravé,
mečící vzdorem,
plněny vším co se najde...

kdo z nás je vnímavé
oko se suspenzorem?
botou co zašlápne, zajde...

proč vlastně dopisy
k nám takhle chodí?
mám tě víc znát?

jsou dlužními úpisy
abych to nerozchodil,
že mám tě rád i tak?

MZ

..................................

všem, co mi posílají ty krásné dopisy na které neodpovídám,
protože vás pořád mám rád stejně ( i ty co neznám)

Když se uzdravuješ...

KDYŽ SE UZDRAVUJEŠ,
ZRANĚNÁ PÝCHA,
KRÁSNÉ ŽENY...

TAK POZDRAVUJTE,
NEMÁ DÝCHAT,
ŽIVOT NEZROZENÝ...

JSOU MÍSTA V DUŠI,
CO HLOUPÍ HLEDAJÍ
A NENACHÁZÍ...

NEVÍŠ, JAK TI SLUŠÍ,
HLEDAT CO NEMAJÍ
A CO TI SCHÁZÍ!

JDOU HOUFY ŽEN,
TAM, KDE ŽIVOT JE,
ZRALÝ - NEZRALÝ...

CHCEŠ V PROSPĚCH ZMĚN
VĚNOVAT SRDCE JEN,
ABY ZNALI - NEZNALÍ ? ? ? ?

MZ

.......................

mému nejhezčímu jaru co znám

Zrcátka...

Osvětleni svitem střípků zrcátek,

berem vše kmitem bez všech pozlátek.

Střípky jsou dny co vryjem do paměti.

Splněné sny, co máme nejen jako děti.

Každý je cenný, když kousek odrazí.

Světla, co pryč z cely snu tmu dorazí.

Odrážet světlo to není naše povinnost.

Nesvítí peklo a i nebe má pak brzo dost.

My nejsme světlo a ani jeho zdroj.

Chci kvítí, aby rostlo a nebyl žádný boj.

Každý z nás se bál světla, že na něj taky narazí.

Střípek skla nelhal, že shořím, když ho odrazím.

Ta tmavá místa v srdcích čekají na světlo denní...

Chceš tady něco změnit a čekat až na rozednění?

MZ

Z mých snů zbylo...

Z mých snů zbylo jen chvilek pár.
Slunce našich dnů, tma nočních stvůr...
Tlačíme dvoukolák vzpomínek trpkých plodů.
na vrchu jeden kabrňák vykládá o at-once módu.

Že vždycky shora shlíží jen jeden?
Ta potvora jablko, co zabíjí jedem!
Když vyšplháš až nahoru a jsi první v hoře,
jablíček co nemají oporu, mrtvých zbylo tu moře.

Podtrhnout, rozříznout, spálit a zničit až na X!
Chceš-li snům uprchnout, ať žije MATRIX...

MZ

Kdo ví???

Jsi letní počasí?
Jsi lehká pápěří?
Jsi možná do krásy
a ten kdo si nevěří...

Svou rukou koukáš
do klína změn.
Z hlavy vyhnat brouka
a nevydat moc z měn?

Ke spáse je třeba,
něco víc než počasí.
Ruce, polibek, rtěnka?
Kdo ví, tak krev zastaví...

MZ
...............................................
autorem obrazu je Radka Kuželová

Obojek...

Když ráno zmáčklo,

osu tvého obojku,

tak i slunce klaplo,

naprázdno dole na dvorku...

Obojek silný ocelový,

a kolik sbíral do krásy?

Když obejmul krk, kdo ví,

uviděl tolik co asi...

Jsi žena rozkročená?

A nebo jen cudně stojící?

Sundáš-li si vlasy z čela,

připoutáš víc než jen sanici!

Připoutáš pohled nový,

silou co není vidět!

A obojek ocelový,

ti klidně může chybět...

MZ

xxxxxxxxxxxxx

věnováno Svatavě a nikomu jinému...

autorem obrazu - Radka Kuželová

Nosič se skořicí...

A vypadala velmi hrdě,

ta malá dívka stojící,

když dívala se tvrdě,

na nás nesoucí skořici...

A sní šli sypat tiramisu,

tím ona byla do krásy,

pohledů - ách, plnou mísu,

stačí jen mrknout zpod řasy...

Vzdálenost ke kráse? Asi tak k metru...

Hej dívky, paní - i vy maníci...

Dělejte si linky kolem svetrů!

Do očí nejde sypat skořici!

MZ

..................................

autorem obrazu je Radka Kuželová

Za tahy štětce...

Za tahy štětce,

vnímám tvé stopy,

maluješ lehce,

co nikdo nepochopí..

Kdo z nás je onen,

co rozdělal barvy?

Voláš víc - "honem",

když dáváš lesk na rty...

Maluješ o život,

s úsměvem uzardělým,

jsi lásky kupido,

co střílí své střely...

V zrcadle modelem

a jsi sama v sobě,

láskou a popelem,

jsi maskou i době...

MZ

--------------
autor obrazu - Radka Kuželová

Připoutaná...

Čekáš až povolí provazy,
spadnou a zbyde jen noc.
Tak i svět zamrazí,
ptáš se jak na pomoc?

Schoulená v postavě,
je duše svobodná?
Kdo návlékl, pros ať tě,
dostane dál...

Prosí či postává?
Na kříži svázána.
Tvá něžná postava.
Čekáš jen do rána?

MZ
..............
obraz - Radka Kuželová

Tvoje oči...

Když tvoje oči zachytila clona,
říkal jsem si, že jen nejsi doma.
Vyplašená duše utekla a tempa motýlí,
nestihla zachytit pocit co tě opýlí...

Když zavíráme svoje oči,
dáváme si před ně clony.
Bojíme se, že světlo skočí?
A osvítí co chceme být my?

Jak zjistit co mi požehná?
Můžeš jen chvíli oči otevřít.
Skrz světlo jdem třebas do pekla.
Jen TY jsi, kdo říká, žít či odejít...

MZ
.................................
věnováno Kataríně a jejímu pohledu

líčení Lucie Hofmanová a foto Michal Zachar

Co jsem?

Jak začít, ptáváme se?
No začali jsme všichni stejně. Životem.
Cos udělal, aby bylo lépe?
Jak říct, že stáváme se? Člověkem.

Postuj před zrcadlem!
Podívej se na to tajemné! Dobro TY!
Kdo může cítit příjemné?
Když ani nenapadnem. Samo TY.
Vltavíny prší z nebe.
Nemusím a přeci chci. Tvořit.
Je možné moci - nemoci?
Pevná zeď zebe. Je čas bořit...

1 + 1 = 3

Když dopíjím pohár vláhy,
co vytryskl z tvého klína.
Zbyl po mě kousek vlahý,
co si vsákla lesní hlína.

Když zmizíš oči za víčky,
a hruď začne rychle zdvihat,
nevnímáš jehličí a muchničky,
jdeš se být za početní příklad.

Že 1 + 1 jsou 3,
říkala máma, že tohle nejde,
mýlená platí, ať jsi kdekoliv,
MY známe lesní ticho, co vejde.

MZ

........................................................

obraz malovala Radka Kuželová

Lovestory...

když díváš se plaše přes rameno...

a tvé oči řeknou zabolí?

jak smést krev znamenanou...

jizvou co někdy dovolí...

hrůza co přibyla tě k zemi...

a zbylo dost kopí pro kohorty?

kdo slzy tvé teď vzchopí?

a kdo je tu teď portýr?

jak chutná bolest, když zamrazí?

kdo vchází, když jen narážíš?

jsi cesta k peklu, které zabolí...

a klidně suše sklidit mezi topoly...

kdo nařídil své touhy do hlubin

odevzdané síly co je smělá?

jak znát své tělo barvy jeřabin...

když modrá je dost osamělá???

MZ
..............................................
autorem obrazu je Radka Kuželová

Náš dům...

Máš vlasy rozepjaté,
když tělo s duší plyne,
na chvíle s tebou spjaté,
vzpomínám víc nežli jiné...

V podlaží domu známém,
se z krovů ozve rána
a stopa po neznámém,
ve střeše díra díru hárá...

Kdy vazby povolily,
a co znamená sklep?
A proč je krov tak bílý?
A střecha letí do nebes?

Stavět dům je síla,
co spojí dva až v hrobě,
a taky postavila,
ten svůj už neseš v sobě...

MZ

Modlitba dveřníkova...

Ó, pane
chci, aby tvá něha ... 
když dojde, kdo nespěchá ...
jen chránila i mě ...
že veřeje vrat, co na ně ...
klepou pojď a vejdi ...
a já ty dveře sám ...
pouštím potichu a mám ...
pocit, že i já se otvírám ...
když ve výkřiku chraň ...
jsou všechny lidské zloby ...
kdo otře zkrvavené klouby ...
když jdu a tlačím múzy ...
ta vrata naděje a hrůzy ...
když to vše a práce veliká ...
je poutníkům dělat dveřníka ...
a všichni se mne ptají ...
co udělat teď mají ....
aby nezbyla jen síra ...
zda pomůže tvá víra ...
sejmi, Ó pane, jejich otázky ...
cožpak lze vejít bez lásky ?

MZ

-----------------------------------------------------------------------------------

Láska jsou křídla, která dal Bůh člověku, aby mohl vystoupat až k němu.

Má žena...

...chtěl jsem ti napsat básen o času...

...co zasadil bych do vlasů...

...a jak by z vlasů padala...

...tak maloval bych Chagala...

...a to vše na tvé nahé tělo...

...co by se mi líbit smělo...

...jak určit, kdy jsi vlastně moje...

...kdy jdou zas napřed tvoje voje...

...a díky za tvé ráno rdící...

...a slunce už se dere oknem po zadnici...

...jdou napřed tvoje krásné vlasy...

...tvuj vhled je pro mě místem spásy...

...a kdo je ta co stojí obnažena?...

...že by má žena, žena, žena...

MZ

V tomto životě...

V tomto životě nepobral jsem mnoho nudy.

Nechyběla provolání slávy a taky trochu pudy.

Jsou chvíle, kdy jsi skvělý a jdeš zpříma do kopce.

Pak zase zasviští ti rychlé střely kolem poklopce.

Jsou všechny písně smutné jako srpen na Lipně?

Jsou dny, kdy nebojím se, že zas ztratím tě?

Jak popsat život? Jako vlnu co se v klubko skláda?

Tak on měl z vlny život, kolik se ještě z klubka spřádá?

Kolem nás jdou vlny a všechny v tenké niti.

Zpívají svou píseň o tom co život a že je hlavně k žití...

MZ

Myšlenka dne...

V kapičkách...

Když v kapičkách svého života,

hledáme svou krev,

tu lásku co nám kolotá,

v žilách až do naposled...

Jsme tolik zděšení, že chybí,

hledáme v životě jen zlo

a neslýcháme odpovědi na pochyby,

tlak, že nám trochu krve pokleslo.

Zdáme se sami sobě a vidíme se,

že zdraví už je dávno v hrobě,

místo nápravy mažeme se,

krémem s příměsí dávej jen zlobě.

Řveme si v reklamách na život věčný,

dáváme charitu, bereme drogy,

nikdo z nás není nekonečný

ale koho z nás život vlastně doopravdy zlobí?

MZ

Medvídek...

Tvé objetí,

je jako plyš.

Medvěda cos

dostal, nevidíš?

Pohladit touhu,

je touha sama.

Vidiš tu šmouhu,

tlamička malá...

Uši, jak placky,

nosem je knoflík.

Máš rada facky?

Nebo jen rohlík?

Zkusil jsi tlapky?

Měkké, jak samet.

Mají i drápky?

Ty někdo zamet.

Medvídek pouhý,

látka a plyš.

Volání touhy,

to ty neslyšíš.

Medvídků dostal

jsi pořádnou fůrů.

Chvilku jsi postál

a za láskou vzhůru?

MZ

...................................

">

Když vidíš sedět v kavárně...

Když vidíš sedět v kavárně,
dva co vypadali mile.
Vzpomínáš, kdy jsi naposled a marně,
uviděl tváře láskyplné chvíle.

Ona ho slyšela - jak muže
a on byl k ní tak znělý.
Když ve dvou láska může,
vyrazit ze srdeční cely.

Láska to není jenom květen.
Byl přeci tolik jiný.
A ona byla víc něž světem,
co na to kouká z pod peřiny.

Harmonie jasu? Souznění duší?
Proč jsou si lidé cizí?
A máme k naslouchání uši?
Láska je přeci vždycky jenom ryzí.

MZ

....................................

Jak zjevují se andělé?

Jak zjevují se andělé?
Je to jen v noci?
A nebo sedíš v kostele?
A žádáš? Ku pomoci?
Píšu ty řádky modrým perem
a myslím na to jaký jsi.
Já v životě byl jenom tělem.
Tak prosím sviť a nezhasni...
Jak vlastně vypadají ti,
co střeží naše kroky?
Co jdou v sametu duše - jin.
A kolem běží hodiny a roky.
Možná, že jednou uvidět
tak toho svého anděla,
Bys nechtěl ani pro ten svět
a jeho křídla nesmělá...
Pro lásku, pro světlo a pro cokoliv
vrhne se chránit tvojí duši.
Podíval jsi se někdy na to,
jak mu tvoje duše sluší?



MZ
-----------------------------------------------------------------------------
Kdo opustí smutného přítele, není hoden,
aby se někdy dělil s jeho radostí.

Hlídání...

Hlídáme svědomí,
hlídáme snáře,
hlídáme mocné MY,
hlídáme u oltáře.

Hlídáme babičky,
hlídáme děti,
hlídáme přesmyčky,
hlídáme do deseti.

Hlídáme dobře,
hlídáme skvěle,
hlídáme moudře,
hlídáme u postele.

Hlídáme všechno,
hlídáme svatozáře,
hlídáme světlo,
hlídáme i naše tváře?

MZ
-----------------------
autorem kresby je p. Vladimír Valenta
www.vivart.cz

Závidím...

Závidím omyly dnům a nocím.
Pro chvíle, kdy jsme bez pomoci.

Otázkou pomáhat z pohody, z nudy?
Jak postavit most, co v duši budí?

Máš člověče, dost výrazná slova!
Chceš být slavík anebo sova?

Jak vniknout do duší tvorů?
Umíš-li milovat, jdeš na vysokou horu!

Jak bude nahoře, to nikdo nevidí.
A to je lásko má, to co ti závidím...

MZ

V bolestech...

V bolestech křičíme,
když vcházíme na zem.
Branou, v níž visíme
než řeknou - a ven...

V bolestech vcházíme
k radostem dětí,
vnímáme podání,
od jedné k pěti....

V bolestech vidíme
tvář co čeká,
když se dva spojíme
a zbyde i na člověka...

Je jedno místo,
kde bolest není,
přes práh a jisto,
místo tmy rozednění...

Tam si nic nevezmeš,
ani konektor k síti,
bolest tam zaženeš,
ale není to k žití...

Co bolí to žije,
i tvá duše rozervaná.
Spolu s tělem pije,
studené noci - horká rána...

MZ

Jen když spíš...

Když si leháš do své kůže.
Myslím na to, jak se líbat může.
Je to chvíle probíhajíc k ránu.
Jde s tebou duše tvého džbánu.
Náš okamžik je pouhé prozatím.
A modlívám se, ať ho neztratím.
A čas i svět ocitnul se v časové tísni.
Má ruka pohladí tě, jen když ty spíš.

Nevinnost...

Nevinná pohledem sbíráš doteky svých snů.

Jak jediná paleta malíře snových pokojů.

Šmouhy a obrazce vítání nového světla.

Vlétla jsi do malby bílá a celá jsi zbledla.

Záchvěvy vzpomínek leží teď na stěně pokoje.

Dnes byla dobrá zeď, vzala to bez boje.

Umíme přijímat šmouhy ve světle příštím?

A světlo po stěnách duše nám príští.

Kam steče ? Aspoň, že na zdi kousek z nás zůstane.

Mnozí jsou bytosti sezdané, za námi seslané...
MZ

10 obrazů na cestě životem...

1.

Uslyšíš tón srdce

a nevšimneš si toho,

bezděky spatříš ruce

a takhle koukáš na jednoho.

2.

Čtu o sobě v knihách

a objevuji svoje stopy

a ryzí kov co vytáh

pocit jednoty a sloty.

3.

Když zaslechnem zvuky

co z života lesa přichází,

brána těsná pro ty shluky

sdílení nás tu nachází.

4.

Hned tu a hned tady,

byl jsem a jsem zas pryč,

na svoje vnitřní klady

si najít správný klíč.

5.

Jdou slova za slovem,

znova a znova pochyby zmást,

nesprávné čím osloven

není ze světa, ale z nás.

6.

Zápasy už dokončily,

ztráta i zisk je kvalita,

životem co je tak milý,

hraju si a pábím sem a tam.

7.

Nad vším jen jeden,

zákon co dává symboly,

světla co jsem byl sveden

na cestě do školy.

8.

Nehledám ani učitele,

nechodím však za ní.

A jděte třebas do postele

za květy slov o povídání.

9.

Obklopen vznik a zánik

křičíte, že je reforma.

Kdo vázán není, zanik

a jsme jedna platforma.

10.

Za hranicí sebe sama,

vykládám opilý jen slova.

Bezcílně toulám se a ráda,

řekla mi duše, jdeme znova!!!

MZ

............................................................

na motivy čínského budhistického textu10 obrazů krocení býka - vydalo nakladatelství DOKOŘÁN
a na motivy písně To já se vracím - Progress 2.

Šípková...

Růže co rozkvétá jde spát až brzo k ránu,

kdy hrom nad obzorem tak třísknul do tympánů

svých mraků, co udělají měkkou peřinku

a já se vzbudím a jdu oknu snít si chvilinku...

To se schválně dětem říká, že se jednou probudí

a všechno už bude jiné, dnes ještě zloba nestudí

a jdou k nám ty ruce babiččiny hladivé a milé,

když malou chvíli si stála jinde a chvíle jsou tak jiné...

Zakletá jsi do svých podob a trápení, když odpovíš

mi na otázku, proč zrcadla svá si jenom rozbíjíš?

Nemusí snad zahřmít, aby s důvěrou jsi šla už spát

do peřin snů, co v pohádkách dech úží, můžeš hrát...

Jak vyjít ze svých zrcadlových síní, kde už dávno

všechna zrcadla znají jedinou barvu a to tmavo?

Usni zase, hladím ruce, které třesou si sílu svých

nezhojených ran a srdce do očí a dlaní nevinných...

MZ

__________________________________

na motivy písně Jiřího Schelingra

http://www.youtube.com/watch?v=gpnYdXV4uxs

Do očí koní...

Jsi vzácná bytost příteli
a rozdělí mě s tebou ani smrt.
A když jsem doma v neděli,
budeš tím druhem i v pondělí a prd...

Jsou dny, kdy schíza našich představ
donutí nás sáhnout si až na krk
a dny, kdy barák snů si přestav,
bez bolesti a snů co vlají - mrk...

Oko se mihlo za oknem a čeká
až řasa pomalu padající chytí
vítr srdce do tmy foukající řeka
čekání co zachytí se do tvých sítí...

Modrá je barva noci, když oko,
mihne se bez pomoci a já zjihnu,
zjistím, že životem na divoko
šel jsem a málem jsem tě mihnul...

MZ

...................................

Vladimírovi

http://www.youtube.com/watch?v=Pk7yqlTMvp8