Záblesky nekonečna

 

když se rozpadáme na atomy
když skáčeme z lodí dobývat zem
nemyslíme v pravdě na šablony
ani na to, co pak bude patřit všem

po každém záblesku se složí
v zrcadle všech snivých okamžiků
hledáme ten jeden kousek boží
co srdcem k srdci dáme osadníkům

chvíle, kdy se tě dotýká každý
jsi momentem po andělu spadlém
 a tak jako všechno trváš navždy
láska je všude, před i za zrcadlem

„Zrcadlo nemůže odrážet bohy, když se do něho dívají opice.“ — Ernest Hemingway

Snedronningen

photo by Jfg

zrcadlo z ledových střípků času

to kouzlo, co křiví obraz toho
co se z něj podívá na grimasu

falešné vlajky vlají pod oblohou

a jen tak zvětšuje ošklivost tebe

už nezobrazuje dobro ani krásu

když vynášel jej dábel do nebe

prasklo a rozlétlo se zemi k masu

ty střípky jsou v lidských očích

v srdcích jsi srdcem zamrzlou

a když ti do něj někdo vkročí?

uvidí oči jen to, čím pohrdnou

jsme svými zbytky mýtů ve sluji

a můžeme si oči vyplakat i hned

když nepláčí oči, které tě milují

nemáš, jak bys rozpustil ten led

Sněhová královna - pohádka

Za zrcadlem

zbyla jsi jak stín za zrcadlem

po tváři, co už v něm není ani vidět

ta malba vzpomínky až najdem

poslední špunty z poztrácených vignet

zbloudilá touhou honíš dál přelud

a ani v zrcadlech ho neuvidíš stát

on totiž prchá jak šampus a vermut

je dobrý pití, dál radši nemíchat

zas hledáš oči a pavučinou šedou

co svedla cesty svatých až na dno

to ani bez nich nikdy nedovedou

nevidět, jaký máš v srdci prázdno

a zbyla jsi jak stín za zrcadlem

po tváři, co už v něm není ani vidět

ta malba vzpomínky až najdem

poslední špunty z poztrácených vignet