Růženka

nedělám jen to, co mi řeknou

ani když srdcem lomcovala zlost

slovem se dá nejen seknout

taky zakřičet tiše dost

možná, že to špunty v uších

tos po mě chtěla lásku bez lásky

dostali zásah a k sobě hluší

přestali si dávat otázky

tak po každém slovu vybuchla

pravda rozhořčených očí bez lesku

to iluze světa celá zatuchlá

zůstala sama bez blesku

prochází se Růženka prokletá

k věčnému spánku souzená sebou

princ zbytky růží zametá

a studené dlaně zebou

Dýchá

jsme z lásky zatracené děti

co pýchou posedli se do němoty

 bez pokory sobě bez paměti

a stvoříme zřídla snů pro despoty

a kdo napije se je v pohádce

ustanou lži, spory, bolesti a hádky

každý je bez srdce a za zrádce

a všichni jdoucí vpřed, jdou zpátky

z údolí slz je náhle skutečnost

domy z hradeb u osamělých tvrzí

krom majestátu je zbytečnost

a chlad není to, co mě lásko mrzí?

že nepromění už nikdo vodu

nejtěžší ze všech o-sudů je pýcha

milovat tě bez všech důvodů

a když nemůžu, tak za mě dýchá

z hrdosti plná duše, co bez těla

si náhle spojila ruce a tiše poklekla

je možná naděje, i když nechtěla

a láska není to, co nás vede do pekla

Rozštěpená

zkratkami z cigaret

popelem posypaná tvář

sen je tvůj kabaret

Valkýrám prý jde z očí zář

existuje tvá porážka

minulost uvěří v utrpení

stále jsi nová urážka

prodaná síla do zatracení

probuď pochybnost

mrtvolou snů je tvá jistota

smířená jsi, zuří zlost

láska je potom smrtí robota

jedna bytost slyší

ta druhá zas jen hartusila

42 všech myší

vůle k životu, co se rozštěpila

svoboda je bez hranic

dělá z všeho nic bez odpovědi

pincezna, král nemá nic

oslepnout a dojít bez paměti

ten, kdo nevěří své cestě

musí hýkat hlasitý pln hněvu

jsi omyl a vykleštěn!

potemní sbírka na tvou slevu!

když totiž hledáme

a je to prý to důležité, otázka

a Eva řekne: "Adame!"

"Čím mi teď život asi napráská?"

Mosty (Why does my heart feel so bad)

někdy nám vládne zlost

co vytváříme chtěním hvězd

a to, že vystavět si k sobě most

znamená přestat boj o lásku vést

když mostem spojíme své břehy

místo souboje o moc nad nimi

vyšleme si sami k sobě zážehy

ohňů, co stali se teď smírčími

když postavíme mosty k srdcím

a nikdy jich nebudem mít dost

nebojuj o to být zas prvním

ať láska jde si pro radost

Michal Zachar

...............................................................................

Bible nás učí milovat jak své bližní, tak své nepřátele.
Pravděpodobně proto, že jsou to jedni a tíž lidé.

Nejvíce se učíme od těch, které milujeme.