zkouším se zastavit
nad svou otevřenou ranou
pro tebe Bože opodál, co stojíš
vím jen, že klid
nepřijde nebeskou branou
toto, co jsi v nás jenom zdvojíš
kolikrát ležící jsi
lopatky dnů z Hirošimy
kolikrát atomem umyješ džíny
sevřená řetězy prý
bez moci své pantomimy
na stěnách vykvetly tvé stíny
otáčím kolem osudu
ale na kterou stranu se dát
stranu svých představ v prstenu
dlouho, ale nebudu
do vteřin času se máš ptát
když přestala s hrát si na ženu
