s kořeny starých stromů
se teď moje touha objímá
a přítomnosti u sta hromů
lžu se zavázanýma očima
smíš pouze tušit hádat žít
až nakonec, když najdeš
uzel, co držel šátek a svit
odhalující pouhou faleš
jen s touhou po koruně
zašlapáváme si kořeny
a paprsek světla duněl
jak byly vlastně vzdálený
svědectví smyslu bodů
z hmatatelných zřítelnic
a všichni v jednom kódu
láska je život a nic víc