Vosk

skrýváme v sobě světlo sfér

snad aby z něj nic neuteklo?

nikdo nežebrá o kousek per

když pár andělů se rozuteklo

dáváme na hladinu dnů stíny

zapomínáme se rozpomenout

upevnit pírka z boha do hlíny

jak snadné je tak zapomenout

každý plujeme vzpomínkami

asi aby z nich podle pravidel

zbyla jen ta zář, co chvilkami

hledá vosk z Ikarových křídel

Pád (Trust In Your Love)

v srdci nejsou výztuže!

a jen jednou v nás zastudí!

utrpení mnohá, Bohu-žel...

až v rukou Boha, Bohu-dík...

nic se neděje, špitla!

když oddáváme se mozku!

jen ztrácíme svá křídla...

slepená kapičkami z vosku...

letět dál, chtít nejvyšší!

jak stahy stěn vedou vzruch!

cit srdce je bytí nejbližší...

naposled tu pohneš vzduch...

já v zajetí dětské duše!

v srdci život mi něco křesá!

slzy z vosku padají hluše...

zas jedna hvězda z nebe klesá...

..................................

„Člověk má sklon k destruktivnímu a sadistickému násilí právě proto, že je člověkem, že není věcí, a že se tedy musí pokusit život aspoň zničit, nemůže-li jej vytvářet.“ - Erich Fromm