tvůj pohled obléká mě do krásy
a duše světů žene do květu
do smrti být čelenkou na vlasy
písmenky v básni popletů
a po proudu paprsků měsíce jít
a dojít až k pramenům dnů
drobná a štíhlá, copak ty jsi štít?
co prohnul se, když meč tnul
odlivem přílivem země krví zalité
plujeme ve vodách krvavých
ty sama sníš, co mají květy rozvité
tvé slzy z mostů skřípavých
do duhy ohňů svoláváš smrti stín
tak teskně se končí láska žen
usmíváš se v polibku loučení vím
my muži pracující pod křížem
..................................................
Kdyby mí vojáci začali přemýšlet, nezůstal by u vojska ani jediný. - Fridrich II. Veliký
