tak ti zas odeznívá čas
a vítr vanoucí se bál
najít se můžeme v nás
o co by každý stál?
požadavky slov a pocitů
kdy naše srdce kráčí
slýcháš u svých rozkmitů
že by i hlasy ptačí?
iluze domněnek čekající
na kdyby potřebných
a do duše voláme si věřící
se zas snáší tichý sníh
po schodech pyramid jdem
ztracenou vesničku spás
bojíme se, že sobě naleznem?
když stopy k ní odnesl čas?
Michal Zachar
...............................................................................................
Zavři oči a jdi do sebe. Za hranici toho vnějšího života, do své ztracené vesničky, kde je tvá duše doma. Na místo, kde jsi celistvým člověkem a kde neexistují tvé potřeby. To je místo, kde máš všechno. To je základní skutečnost tvé mysli. A teď oči otevři. A uvidíš tu svou ztracenou vesničku...
