v srdci nejsou výztuže!
a jen jednou v nás zastudí!
utrpení mnohá, Bohu-žel...
až v rukou Boha, Bohu-dík...
nic se neděje, špitla!
když oddáváme se mozku!
jen ztrácíme svá křídla...
slepená kapičkami z vosku...
letět dál, chtít nejvyšší!
jak stahy stěn vedou vzruch!
cit srdce je bytí nejbližší...
naposled tu pohneš vzduch...
já v zajetí dětské duše!
v srdci život mi něco křesá!
slzy z vosku padají hluše...
zas jedna hvězda z nebe klesá...
..................................
„Člověk má sklon k destruktivnímu a sadistickému násilí právě proto, že je člověkem, že není věcí, a že se tedy musí pokusit život aspoň zničit, nemůže-li jej vytvářet.“ - Erich Fromm
