MILOVAT NENÍ, CO DODAT

vím, jak mluvit, aby mi naslouchala tráva

vím, jak mluvit, abych zaujal tišící se vítr

a tak se to lidem při modlení někdy stává

že jsou kapkou vody, až se z nich stane litr

vím, že mluvit je tryskat vodu z pramene

vím, že mluvit je zázrak vším, co se stalo

a tak ti slovo lásku dává, jindy ji zažene

a jen nechápeš, že vysloveno je už natrvalo

vím, jak mluvit, aby se z dlaní stala sláva

vím, jak mluvit, aby se dal člověk poddat

a tak ti zvuk slova barvu do života dává

Boží slova jsou ty, co k nim není, co dodat

Žije

milovat se dá i hezky potichu

když strach nedovolí projevit

tu hravě snivou touhu kalichu

kus srdce dotykem si zvelebit

deštěm jdou kapky jako vojáci

a jak tak dopadají na dno křičí

to v kalichu ze mě víno burácí

střely slz Boha spadnou a zničí

andělskou zář vyřčených přání

i temnotu slz, pro či nevidoucí

a kdo tady vlastně koho chrání

když i Bůh je jen kolemjdoucí?

hrající bez not prší za klavírem

slyšíš, jak každá kapka praská?

zázrak je, co plní srdce smírem

 svoboda, když v tobě žije láska

Hurts Like Hell (bolí to, jak peklo)

v srdci bolí to, jak peklo

když se rozhodneš jít dál

a kdyby na kolena kleklo

není nikdo, kdo by se smál

slza je tam, kde byla láska

prázdné se ti ozývá tichem

co žilo v napětí jen praská

já, království sudé a liché

za branou tichých dnů jsem
dveře lásky tavilo a speklo

cos řekla, bylo zlým křtem

v srdci to bolí, jak peklo

Kořeny lásky

stromy jsou strnulé svým klidem

 o který se teď v tichu opíráš

nehybné jak Bůh, jdou k nám, lidem

zazpívat si tichý otčenáš

to hlasem zvuku a rozděleni vedví

z lehkosti srdce zachytit

když čaruješ dlaněmi svých větví 

jsem doma, kde mám být

teď duše stromu otřásá se chvěním

když hledíš do kořenů lásky

a troufneme si říct: "lásko já nevím,

lze prožít ticho bez otázky?"

Příběhy

jsem vidět? už a nebo ještě?

a čím, jakýma očima?

přijetí kapek velkého deště

ze slov se kouřit začíná

záchvaty vzteku bez přijetí

jsem dobrá a bohyně?

a můj prst ticho nezpečetí

zranitelná jsem ve vině

dívám se, mám osvobodit?

tu touhu stvořit den

nevím, jak noci neuškodit

ve svém snu bolavém

já bojím se, že tě ztratím

zklamaná z reality

nevím, jak lásku splatím

poháry byly nedopity

mám zrazovat sebe samu

když moje srdce bije

já jeho tlukot neoklamu

tvé světelné melodie

vidím, co chci a to mě děsí

namísto sebe tebe

ale když vím o příbězích

jdu, ať mě láska vede

ONE MAN'S DREAM

protože v tichu slyšíš srdce bytí

když uslyšíš svůj OTČENÁŠ

a ptát se srdce, JAK JE TO, že svítí?

INDICKÉ INSPIRACE nehledáš

protože PLAMENEM VODY dýchá

a ty slyšíš boží výzvy

padající HVĚZDA je lidská pýcha?

že tvé svědomí má JIZVY?

protože časem nerosteš planě

s láskou už nehraješ mat

my UVIDÍME SE NA DRUHÉ STRANĚ
kde jsme se nepřestali bát

protože tohle vše JE NA DOSAH

když ti nic nebrání

život wamp už dávno nespí na řasách

když odhodíš své ČEKÁNÍ

Vystrkuješ nohy

foto: Karel Zakar - THE WALL

vždy mlčenlivější než čas

něžnější než smutek
jak růže rozvitá teď zas
vystrkuješ nohy na zármutek

jen díváš se tak opodál tiše
a tma v stínu střech
křičí, co neumějí slyšet

jsi dech a jdeš teď na nocleh

jen schoulení z krás mlčení
bez hlasu tiše vábí
a ústa v tichu zkamení
vím, že tě srdce samotou trápí

dobrou noc, dobrý den růže
neoblékáš si masky
neptáš se, jestli se může
do smrti být v stínu tvé lásky