mluvíme občas podezřelou řečí
co neříká nic o tom, co jsme zač
to když se srdce pletou v křeči
a z očí tryská místo radosti pláč?
kroužíme kolem těl, jak hadi
a proplétáme city v náručích
určujeme, co znamená mít rádi
v životě, kde se nikomu neručí?
čím větší je vášeň po splynutí
až k ránu už je hudba línější
víme, co k čemu v sobě nutí?
že jsou ty naše slzy kalnější?
