jednou, až světla pohasnou
jen víra zůstane po naději
co hoří v srdci září nejasnou
dospělým nejsem tím, že dospěji
jednou, až temnota zvládne den
jen naděje zůstává v nás
a ten první verš zase bude čten
světlo je první láskou života, ne čas
jednou se tě síla zeptá jestli hoříš
je láska světlo tvého srdce?
jsi tady proto, že stavíš nebo boříš?
a za nadějí dovnitř den zas vtrhne
jednou už shoříš a zapálíš i svit
sluncí ty duše bezvědomá
ta svíce, co byl její plamen slit
úsměvem říká, že srdce je zas doma
Michal Zachar
-----------------------------------------------------------------------------------
foto Hanka Havlová
foto Hanka Havlová
Svíce, která vrhá světlo, nemůže to dělat jinak,
než že přitom stravuje sama sebe.
než že přitom stravuje sama sebe.