משה

když kráčíš k mým horám

co tě možná výškou pokoří

každičké srdce zavrávorá

v představách svých pohoří

úzkost tlačí do země drtící

silou chceme podat ti ruku

stisku silou bolesti a věřící

že ty poznáváš po přízvuku

to z výkřiků prázdných slov

netíží mě nic víc než ozvěna

každý krok je tvé dobro i zlo

stopujíc duši Boha vtištěná

do země skal, elfů a skřítků

v pohádkách žijící sestoupí

jsi chléb ve víně do přípitku

krok za krokem předstoupí

než se stane zázrak a zmizí

možná, že to bude hořící keř

nevím proč, jen, že nejsi cizí

 a srdce mi tluče a říká mi věř

Running To The Sea

šlápoty, co ubíhají k moři
vyplavují tucty vzpomínek
na to, co uvnitř hoří
 na to, co byl jen plamínek

vidíme stopy v písku
a taky, co v nich stálo
dáváme přednosti k zisku
a to je sakra málo

můžem být plni krás
otisky srdce, které plane
stopy jsou na nás
co v druhých zanecháme

Golgota

jdou stopy v písku rozplakané

za záda hází pochybnosti chmur

soumraku slunce tma ve dne plane

ve stopách ničeho jsem plul

je tohle to, co jsem chtěl? 

padá průsvitný dým z plamene

 slunce teskní po hostině z holých těl

co zítra? kdo si vzpomene?

vycházet ve tmě k tomu bodu

pouštím, co milosrdně vítr zafuní

a srdce žhne, jak slunce při východu

já stopy lásky cítím ve vůni

očima žen se prohlíží můj stín

a ruce mužů čerpají vodu života

bílým klínem pahorku bez propadlin

kde srdce je tvá Golgota

Golgota (také hora Kalvárie) je místo, kde byl podle Bible v 1. století ukřižován Ježíš Kristus, které se původně nacházelo vně Jeruzaléma. Jeho přesná poloha je tradována od starověku.

Původní označení Gûlgaltâ v aramejštině a podobné v hebrejštině znamenalo lebka, zřejmě označení kopce obsahujícího lebky nebo skalního útvaru lebku připomínajícího. Označení podle lebky bylo převzato do řečtiny: Κρανιου Τοπος (Kraniou Topos) i latiny: Calvariae Locus, ze kterého počeštěním vzniklo slovo kalvárie.

Podle některých křesťanských a židovských tradic je to místo lebky Adama – prvního člověka.

Stopaři

a opakujeme staré rány

kráčíme do snů stopujíc den

probírám cestou všechny ty krámy

když protkáváš pavučinou to, co je sen

kráčíme stopou odvážných

obnažujíce rány, co mě přebolí

na bránu nadáváš a psů strážných

ptáme se v srdci, kdo s Bohem zápolí

zas jednou nohou nad hranou

druhou pomalu k sobě přitáhnout

dokud všem vody ohněm nevzplanou

dotyky života nám dají život přesáhnout

Ať už stopa v písku, stopa ve sněhu, v blátě či stopa v srdci, vždy to znamená to stejné, někdo zde byl a zanechal kousek sebe.

High Hopes

odpoutat krvavé pocity viny

když ti oheň srdcem praská

zahříváš sám sebe záblesky zimy

v nápoji, co v žilách laskáš

potoky příběhů krví psanou

jak šlápoty v mrazu pláčou

všem stopám říkáme na shledanou

kapičky z ran do ran skáčou

sdílíme světy přímou linkou

stopy od potopy k bráně bran

a jdeme si k ní jak za vzpomínkou

každý každou kapkou odevzdán