CO DÁL SHAKESPEARE?

proč svět je dané jeviště?
a většina z nás nezná ani svou roli
co vstoupí na něj do příště?
smrt, láska, život co dává smysl a bolí

v prostoru svých zemí nebýt
sobcem je dnes samý kousek reality
šílenství vynáší trumf a přebit
je kousek dobra, co chce překvapiti

my dívali se dlouho na západ
slunce, co si nad pláží osvětlilo letmý
okamžik krásy, co chce nechápat
někdy je třeba vykročit srdcem do tmy

Přines nám slunce

je těžké říct sám sobě, mám duši

když oči vidí, jenom stínů splín

přines mi slunce, to náramně sluší

když se lehounce mrazí z jeřabin

koukám na tramvaj, kudy si jede

a říkám jí, si klidně teď dýchej

a je mi fakt jedno, že to nedovede

kouzla jsou v srdci, jen je smíchej

přítomnost duše znamená pohyb

a já jsem, jak ta stará tramvaj

co se tu courá, jako mě bolí nohy

a i když nepojede, je mi do laskava

od výšek do hloubky, skáču si sám

mráčky nahoře, jak troleje plout

vidím, že přijíždí, má nejeden šrám

tak, ať mi ty vole, nedojde proud

a dole koleje, nastoupím, jedeme
najednou vidím, že nezahýbá
zašeptej do ucha, ty můj goleme
přines nám slunce, rukulíbám ...

Óda na fantazii srdce

rodíme se jako na zapřenou

co to v nás vlastně zakrnělo?

krása ztratila se na zkušenou

a nám zbylo jen naše tělo?

v náruči žen není dost místa

a muži zapomněli se v hraní

jen válka, věc smrtelně jistá

nám v smrti na stojáka brání

slunce má stále svou fantazii

a moře svoji jistotu, nic víc

dokud se nám z břehů nevylijí

ozvěny stínů, jdeme si vstříc

jsem tvá pozornost k životu

se vznešeností, jak hravé dítě

srdcem vnímám tvou nahotu

tlukoucí slova miluji tě

hudba: The Theory of Everything

(The Cinematic Orchestra - Arrival of the birds)

foto: Michal Zachar

Neviditelný milenec (The Invisible Lover)

pomalu hrající 

vybarvuješ mou duší

tu hudbu ladící

neslyší všechny uši

v kapičkách tónů

podmaňuješ si celou tmu

a dáš bez pardonů

světlo do oken beze snů

uchopíš mou sílu

tóny jsou tvůj spiklenec

jsme bez rozdílů

slunce, neviditelný milenec

Trumfy

slunce si chodí mezi mraky

a za chvíli zas půjde spát

touláme se už dlouho taky

a chceme si den brát

po skalách srdečního svalu

sem tam myšlenka skáče
a ticho říká mi: "jen kraluj"

ať nevzbudíme spáče

slunce i já jsme dva únavní
hráči kroužící svým duchem
život je karetní hra a v ní 
srdce není nikdy trumfem

Slzy slunce (Tears of the Sun)

jsou slzy, které nevysušíš

to když slunce pláče

tak ambrozie nezakusíš

že rukou trháš hráče

a rozpouštění nekonečna

v tichu, co hraje dur

slza s vlajkou nebezpečna

plná zaschlých chmur

papírem z masky vzniká
nadpozemská krása
stavidlem spouští mžiká
kdo viděl slovo spása?

a tvým očím říkám stůj

aby tě nenapadlo

když slunce všech dnů

ještě nezapadlo