všechno, co mě potkalo, si píšu
to zlé prstem do písku pro pokoru
to dobré bezpočtu rydlem hryžu
v srdečních síních jen do mramoru
všechno se dotýká, chrání a vítá
láska je, když dvě samoty navzájem
proniknou tmou, že třeskem svítá
kouř vzpomínek, na to tu nehrajem
a tak sypu mandalu při otázce
je intenzita stínovou iluzí krásy?
co neprobouzí spáče k lásce
pískové probuzení marné spásy
síň slávy podléhá dobru a zlobě
jsou tady vytesané všechny dluhy
když nejsi prospěšný sám sobě
jak můžeš být prospěšný druhým?
