Růženka

nedělám jen to, co mi řeknou

ani když srdcem lomcovala zlost

slovem se dá nejen seknout

taky zakřičet tiše dost

možná, že to špunty v uších

tos po mě chtěla lásku bez lásky

dostali zásah a k sobě hluší

přestali si dávat otázky

tak po každém slovu vybuchla

pravda rozhořčených očí bez lesku

to iluze světa celá zatuchlá

zůstala sama bez blesku

prochází se Růženka prokletá

k věčnému spánku souzená sebou

princ zbytky růží zametá

a studené dlaně zebou

Splněný sen

splněný sen jsou ústa plná polibků

splněný sen je hrot šípu od amora

splněný sen je vzduch pro rybku

splněný sen je opilec, co štěstím zavrávorá

splněný sen jsou broskve plné medu

splněný sen jsou v pokeru jen áčka

splněný sen je vše, co už nedovedu

splněný sen je ruka, co tu druhou mačká

splněný sen je srdce plné naší lásky

splněný sen jsou dětské oči, co vidí

splněný sen jsou první drobné vrásky

splněný sen jsou radosti, že jsme pořád lidi

splněný sen je život bez pravítka

splněný sen jsou duše v úsměvu

splněný sen je láska bez rovnítka

splněný sen je, má-li Adam srdce pro Evu

Probuzení

našel jsem tvou láhev sprchového gelu

a v ní posledních pár kapek tebe

vůni, co mě zasáhla, jak neřízenou střelu

namísto nebe, mě v žilách zebe

ublížit si slovem, co láme, šlo jaktěživo

co bylo pevné, jsou teď destičky

zase běží tělem, jak husté rudé oběživo

místo nevěst přicházejí družičky

zas přišla nečekaně, ta vůně tvojí kůže

proto se nezamilujeme do krásy

jsi už dávno pryč a já vím, co se může

tyhlety vzpomínkové zápasy

vidím posledních pár kapek, co kapou

jsou jako tehdy všechny slzy

nespěchej ze snu do života za atrapou

možná, že se budíme moc brzy

Modlitba II.

jsi teplo světa v podzimu

kterou si na rány přikládám

podléhajíc snění dennímu

ve tmě studeným náladám

spěcháme do spánku moci

opouštím tvou ruku, co vede

kam chodí srdce spát v noci?

a vidí oči vlastně taky šedě?

blízci kamínci a květ růže

jsme k sobě na jeden nádech

a každý z nás dýchat může

lásku dát ve všech pádech

a hodit žabku a sny hvězd

odrazit vlny a nebýt mrzcí

tichý příliv bolesti snést

ať teplo je v našich srdcích

Ember

foto: www.jeanie-marie.dk

klepu se zimou u své klávesnice

písmenka padají, jak z nebe kousky ledu

a popelem ze snů, co hořely ponejvíce

já už znovu zatopit nedovedu

poskládáme denně střípky osudů

když dlaněmi prošly bez všech zastávek

co ti budu lásko zpívat, až tu nebudu?

čekáme, že život řekne: přídavek?

všechny mraky vesmíru se skryly

když před úsvitem vyšla tvoje hvězda

máme jen svoje srdce na azyly

a to je to, co se ti lásko nezdá

Na křídlech snů

fotolink

na křídlech snů nejsou k probuzení vrátka

když vyvoláš si ze sna sen a postavíš ho

že každá chvíle života je bez něj krátká

opřít se o nic je výsada srdce věřícího

každá chvíle je dlouhá jako věčnost denní

do smrti nás zatahuje noc svou chutí krve

uskutečnit život je jak brzské probuzení

a málokdo to zvládne rovnou napoprvé

udělat radost třeba jen jedinému člověku

tou druhou možností probuzení je smrt

že lásku dáváš klidně srdcem bez vděku

veškerou bolest těla, duše tu teď strp

to, že každý den je jako jeden malý život

tak pravda tvoří vše a láska byla snění

na křídlech snů usnul bych a jaktěživo

bych nikdy nechtěl dojít k probuzení

VĚNOVÁNO JOGAMATKÁM EVY MAŠÍNOVÉ

NEZAHYNU

možná že to jen srdce bije

a taky čte mé myšlenky

když v slovech poezie

nachází muži své milenky

když svět ztrácí radost

tak stačí srdeční vítr

kam odejde má starost

strach jen tak kmitl

trávíme nádherné dny

když srdce bije vinu

ten, kdo srdci srdcem sní

tomu já říkám, nezahynu

Pomníky snů a slz

srdce mi zarůstá do tmy

a kde bylo světlo, je jen mlha

a tak tě vodo má prosím, mě smyj

buď to ty, kdo na mě svůj stín vrhá

láska lidí prý hory přenáší

když srdce je tam, kde nic není

stavěl jsem pomník snů a s kuráží

nevím, jak říct, jak chybí mu pohlazení

jsme v ničem poslední krví

a pomník slz teď odplavuje řeka

a stejně tak svit měsíce neví, že prví

jdou ti, co ví, co je uvnitř s láskou čeká

Sen o růžovém klobouku

by Alice Vegr

v klobouku z růží

spí něžná krása tváře

ženy kreslené tuží

co vypadá, jak od oltáře

zavřené oči tiše sní

a třebas zrovna o lásce

a sladce v růžích sní

tajemná hudba, poznáš se?

vy vytržení z melodie

snů, co kvetou do růžova

a pak, že láska neopije

líbá tě ve snu zas a znova