ta tvář zabalená v peří
jen se tak dívá tichýma očima
skrz víčka tryskal proud, co věří
proud slz, kterých si nikdo nevšímá
postávám v koutě světa
smíchávám pečlivě dny s nocí
každá neviditelná slza dělá zvěda
když pláčeme krví až do slz, do bezmocí
protínám závoje nastřádané
vody je všude kolem prostě dost
srdce krvácí vždy jen očima milované
bytosti, co je naději Boha, že najde most