srdce mi zarůstá do tmy
a kde bylo světlo, je jen mlha
a tak tě vodo má prosím, mě smyj
buď to ty, kdo na mě svůj stín vrhá
láska lidí prý hory přenáší
když srdce je tam, kde nic není
stavěl jsem pomník snů a s kuráží
nevím, jak říct, jak chybí mu pohlazení
jsme v ničem poslední krví
a pomník slz teď odplavuje řeka
a stejně tak svit měsíce neví, že prví
jdou ti, co ví, co je uvnitř s láskou čeká
