miluješ mě tak tiše
zvukům nerozumím
a chtěl jsem slyšet
to, co dávno vím?
jsem radostí pln
tvořím pevnou hráz
nárazům těch vln
rtěnku jsem ti smáz
milovat jak hrom
kdy neslyšíš už nic
z lásky roste strom
křič tiše z plných plic
Michal Zachar
--------------------------
Podmíněná láska, to je na prd.
Na tu se nemůžeš spolehnout.
Pořád musíš být takový,
jakého tě chce ten druhý,
a nemůžeš být sám sebou.
Na tu se nemůžeš spolehnout.
Pořád musíš být takový,
jakého tě chce ten druhý,
a nemůžeš být sám sebou.
