Věční námořníci

jako je světlo majákem pro trpící

je tvé srdce cestou ze tmy nocí

my jsme tou vyřezanou lžící

co nic nenabere z vod a donosí

neseme si svou touhu poznat svět

a tak jako námořníci poplujeme

hledáme proudy bytí jako květ

třesoucí, že přivonět si nestihneme

a když vím, co vše obklopuje duši

stávám se jen kapkou v mnohém

a ponejprv vím, že lidem sluší

láska je přátelství člověka s Bohem

Návrat

jen tvůj pohled obléká

tvé srdce ví, zda do krásy

jak krev srdcem protéká

jak směřujeme se do spásy

to duše žene do květů

proudem jít až k pramenům

z přísudků k podnětům

slovy lásky žít k písmenům

plout a nikdy nevyplout

bojíme se v životě zakotvit

má se svět rozplynout?

prázdnotou tě vede jemnocit

láskou prostá, poupě růže

pohyb nekonečna jdu spřádat

kdo chce uvidět, ten může

pomýšlet stále na návrat

Černá a Modrá

havrani klovou do střech a do okapů

jak všechny lodi s rezavými plachtami

pach mořských ryb, sem nedošlapuj

odpoutáváme se od sebe jen chvilkami

volné a nespoutané jsou vypouštěny

s východem slunce hoří do všech stran

úsměvy v rukách a tváře rozjasněny

moře se načechrává a já jsem nepoznán

a být, co jsme rozdali, co nemáme

já oblakem bez lodi k tobě nedoplavu

když se zas s něhou spolu potkáme

to srdcem se vždy vracíme do přístavů

Šepot ze vzrušení

foto Richard Ricci Špitt

utekla jsi my řekou života

kam až dosahují stíny

po lásce, zloba, prázdnota

ulehla jsi sem, jak do peřiny

nyní nadnáší tě šepot vln

a kousek po kousku

voda ti žehná, a tak se splň

kapr už ví, že ne na housku

skáčeme do řek naplnění

svou vodou samoty

jen to štípne a nic to není

jdeme dál proudem za ploty

tam přijde srdce a ví kdy

láska v nás nezkamení

když skočíš hledat své sny

a plout šepotem ze vzrušení