chce se mi zas učit se ty lekce
to, abych nezapomínal
co jsem dostal těžko, co lehce
zhoř by plamen neusínal
a pořád očekáváním napnutý
čekající hry srdeční
nejkratší cesta vede po žlutý
značce dnů svátečních
překládám pohyby pochybujíc
jaká je hloubka vod
když ctím život sobě vymezujíc
co správně je a co svod
a tak se toulám místy životem
bloudí tvář nevědomá
než někdo zavolá, že za plotem
než někdo zavolá, že za plotem
skoro jsem už byl doma
Michal Zachar
........................................................................................
Toho, kdo chce jít, osud vede, toho kdo nechce, vleče.
