láska je slib, co dávám
že na bolest zapomínám
smělé otevření zprávám
podobná jsi laskominám
jsme slunečnice ve tmě
co hladovíme po úsvitu
ty barvy dotykem letmě
schovávám si do úkrytu
a budíme se rozmazaně
vzpomínka na skutečnost
vstávání až zpoza dlaně
láska je víc než minulost
jsi hranicí mezi prostory
rozdílem mezi Bohem a realitou
co když mě hladí, tak napoví
vášnivá dlaň vede tě přes hlasitou
zpověď, co do všeho dala
trochu sténání z ticha bolu lásek
a pak beze slov jsi povídala
a já jsem ti svlékal z šatů pásek
v sobě vlásek po vlásku
hledáme bez dechu tiše a jemně
zapomínám tu svou lásku
dík za to, že ty tu svou zas ve mně
