chtěl pohladit srdce pro neznámé
a osud se usmál jenom jednou
v dobré víře, že co uděláme
že za to klasy naše setnou
co byl tvůj život? ozvěna ticha?
jako ty dopsal poslední knihu
a vzpomínáš, kdo tu dýchá?
a není v ní stopy hříchu
a ty dveře přibouchlé dokořán
říkají mi, kroky svoje povol
jsi v srdci Boha uchován
to, aby rostlo slovo
jsme jen svoje stopy v temnotě
bolesti, lásky, radosti i zlosti
a to, co děláme si v životě
to ozývá se ve věčnosti
