vzpomínka bílá navštívila
mou černočernou tmu
a chvíli v ní sama hašteřila
propadla se až do mých dnů
pod jejím šumem nevnímám
jako bych dopsal knihu
chce se mi brečet, přijímám
hru, když hledám tu tvou pihu
jen naslinit prst, otočit stránku
jen, aby zas rostlo slovo
co byl život? dechem vánku
vykročit prsty do tmy je hovor
opouštět známé pro neznámé
je bolest bez velikosti
ztracený v srdci Boha samém
nalezený v lásce, co nemá dosti
někdy zas zazní tichá černobílá
je bolest bez velikosti
ztracený v srdci Boha samém
nalezený v lásce, co nemá dosti
někdy zas zazní tichá černobílá
bolest bez radosti trpce
nikdy nepřichází jen, aby byla
a přece se musí vejít do jeho srdce
nikdy nepřichází jen, aby byla
a přece se musí vejít do jeho srdce