hory osamělé v ledu, který stvoří hráz
vrcholem medu, cos stvořila v pěně vod
za láskou, co nepřekoná oheň ani mráz
že miluje tě, i když to není asi vhod
zas šlapem na vrchol hor, ušlí dnem
tmy spáči v příbězích draků a lesních víl
dolů běžíme si za druhých blízkým snem
tak, tohle jsem nikdy nepochopil
na úbočích lásky padá sluneční svit
a stoupáme klesající a klesáme z výšin
do hloubek sebe, když se odvážíme jít
a zůstáváme s láskou, z výšin a tiší
