Archanděl

někdy je bolest nad rozsahem ztrát

tím jediným, co ještě vlastně zbylo

poznání, že se z prázdna nemá brát

 ani, že slzou Boha se srdce neumylo

když cítíš doteky slz, těžko se mlčí

probudíš se v hrudi bez obalu lásky

a každá bytost, co se před tebou krčí

je symbolem tvé krve žhnoucí masky

když jsem tě tehdy neposlechl pane

a nevyhladil srdce bolesti všech lidí

řekl jsi peklem budu, ale že vzplane

srdce anděla láskou všech, co tě vidí

každý krok, co bolest nese není boží

a tys donutil věřit bez svobody Slova

láska je darem svobody, co se vloží

archanděl Lucifer, k službám, znova

Lucifeři prachu

padají vločky do srdcí, jak do otevřených bran

a poletujíc vzduchem, hrají si spolu o život

každičký okamžik, kdy letí, je vzpomínkou z ran

které na sebe vzal ten, co se mu říká lodivod

který zazvoní, když už potkali jsme plno sněhu

na srdce, které puká od bolesti jenom dýchá

vzpomínka z hlubin počátku, že zapomněli něhu

lidé, kteří se stali tvory, které osedlala pýcha

jak jemně poletují, aby dotkli se našeho strachu 

a umírají všechny do jedné, kde neprozradíš 

padají z nebe do země, z nicoty lucifeři prachu 

myšlenkou sevřenou pěstí srdce nepohladíš

OKNO

UPROSTŘED NOCI POPRAVENÝ
SPOUTÁVAJÍCÍ POCHYBY
JSOU CHVÍLE BOHEM PŘIPRAVENÝ
KDY DÍVÁME SE NA CHYBY

A SLOVA SKÁČOU JAKO SLZY
DO OTEVŘENÝCH KONCŮ
KDYŽ TĚ BOLÍ, DO SMRTI BRZY
SNAD JENOM DO PITOMCŮ

OTEVŘEŠ DUŠI JAKO OKNO
PRO SRDCE PADAJÍCÍ
LÁSKA JE TO, CO SE TĚ DOTKLO
NÁS MODLÍCÍ A KUPUJÍCÍ

mé sestře Blance

Warrior of Light

podoby neznělého věku

odhalují nám, co je skutečné

ze stínu jdou bez vděku

k tomu, co je nám společné

vědomí živící se krví

na krajích smrti bez života

všichni jsme stále prví

v čekání srdce na Godota

jsem padající k zemi

myšlenka mě střílí do oblak

když andělu projevení

otevře všechno, ne jen zrak

světlo se válí v kole

tak si tak padám, do věku

nahoře ne a nyní dole

zakusím já úděl člověkův

spatřit střed nejdříve

nebe otevřené, zem rozlehlá

jsem hvězdonoš, Lucifer

anděl, co nese lásku do pekla

Lucifer II.

jen tak zastavit dech

jen tak zazpívat Bohu

jen tak sejít po schodech

a nabrat si vody bez slov mohu?

jen tak spustit křídla

 jen tak políbit dlaně

jen tak tu vznikají zřídla

kde srdce bije trochu udýchaně?

jen tak jsme žili
jen tak jsi ty a já
jen tak pro tuhle chvíli
kde se skrývá v stínu temnota?

jen tak jsem skočil
jen tak pro pár per
jen tak anděle žili, v očích
i ten co miloval první, Lucifer

Lidé se tlačí k světlu ne proto, aby lépe viděli, ale aby mohli více zářit. Jeho odrazem. Kdy začnou sami hořet? A zapalovat sebe sama, aby jejich vlastní světlo mohlo zářit?

Fallen XI.

s křídly jako potrhaná slunečnice

po hrách na to, kdy a kam jdeš

odpykáváš si trest Boha hřmíce

že ho jako člověk nikdy nenajdeš

andělem bez milosti zrozený tmou

lásku, cos dal a byla převeliká

proč jsi dal život pro duši mou?

vklouzneš do duše a ta neuniká

jsme my ty bublinky na vodě sfér?

to, co zbylo z Boha po výbuchu?

čekáme až v nás zhasne Lucifer?

a nebo se Bůh zabil pro předtuchu?

mé sestře Blance