Lonely Mountain

hory osamělé v ledu, který stvoří hráz

vrcholem medu, cos stvořila v pěně vod

za láskou, co nepřekoná oheň ani mráz

že miluje tě, i když to není asi vhod

zas šlapem na vrchol hor, ušlí dnem

tmy spáči v příbězích draků a lesních víl

dolů běžíme si za druhých blízkým snem

tak, tohle jsem nikdy nepochopil

na úbočích lásky padá sluneční svit

a stoupáme klesající a klesáme z výšin

do hloubek sebe, když se odvážíme jít

a zůstáváme s láskou, z výšin a tiší

Osamělý (Lonely)

sevřený úzkou cestou

už k dálce nespěcháš

půlhodinu máš šestou

když jednu vynecháš?

krajina mlčíc dává cíl

a střed nakreslený je
tvým hodinkám chvil

já jsem přidaný vjem
nevměšování ducha
bez rovin do zatáček
a i když není suchá
silnice jménem svět
jako správcové jsme
přišli do chrámů ran
tak zas jemně dát vše
tichem snů nespěchám

Michal Zachar
----------------------------------------------------------------------

Součástí duchovního života a jeho moudrosti je, abyste některé aspekty svého života dokázali nechat být. To je umění. A to, co tak moc volá po naší pozornosti, prožijme znovu, ale tak, aby jsme nejitřili staré rány. Protože to bysme za chvíli byly poseti ranami jako JOB. Prožijme je v hlubokém soucitu se sebou samým, jemně a něžně. S láskou...