chodím se teď toulat do zimy
znám jeden les, co je daleko
možná zavzpomínat na splíny
kdy alfa nevěděla, že je omegou
a kam nikdo kromě mě nechodí
daleko kam ledový vítr nefouká
a kde je všude jenom bezvodí
a já si opakuji, co je prvouka
a ani bílí chodci sem nedojdou
a když celý pokrytý sněhem
a valím se bílou tmou sněhovou
co jde se mnou za příběhem
povídám si s Bohem nahlas
aby ani jedna vločka nespadla
on si někdy dává pěkně na čas
a já mu posílám svá říkadla
aby se Gerda mohla vrátit hrát
složí Kay ledové kostky hned?
na chvíli zastavit srdce, stát
a silou zimy se rozpláče led
