někdy jsem v lese zcela sám
bez dryád, které výčitky neunesou
hledám, co jim z té lásky dát
když vraždíme, schováni za noblesou
a tiše volám jen haló, haló?
ozvěno? zbalená do lehkého vánku
a šeptávám ti, co se to stalo?
že jako svíčka mám teď na kahánku
do hvězd jsi Luno zahalená
skládankou oblohy, pocitů, co vsadíš
aby svět nebyla chladná stěna
a že sevřenou pěstí, srdce nepohladíš
