 |
| foto: Karel Zakar |
rozhlížím se po tvých očích
a vidím, co je na světě krásy
každý, kdo do nich vkročí
že je milencem tvé spásy
chci mluvit, než se podíváš
a svět je náš o jedinou chvíli
k východu slunce zazpíváš
my se pomodlili, černí, bílí
a hvězdy na nebi nesou prach
když je křídla motýlů stírají
černá pro obavy, co je strach
co naše lidská srdce svírají
tak tu teď stojím úplně sám
a očima piju to, co není lež
a slyšíš, než se ho vzdám?
ze stínu mého srdce jdeš
