květ trnky bude vše, co jsem tu zanechal
květina uschla ve vestě
cesty, kterými jsem šel hodně zdaleka
vrátím se ke svým krokům
když nenašel jsem ani to, co jsem hledal
snění vzhlížející k bokům
a srdce opuštěná, která jsem lásko zvedal
každý máme právo snít
o tom, jak jedou papírové čluny vodou
já člověk odnikud, co chce mít
dech, co jsem s ním vyšel za svobodou
až vyjdeš za poslední dům
že tam, kde jsem dal to, co jsem neměl
a čas vede ke všem dnům
že nesmíme zapomenout na trny ze-mě
