Velký obraz

obrazy z vyhřátého vzduchu

stoupají výš, když se srdce zalyká

zalité pláčem, touží po suchu

na hlad krve si láska těžko přivyká

hudba je stejná cesta k duším

jak přicházení a odchod ročních dob

rozměr prostoru a času tuším

dříve než si mé srdce řeklo samo stop

nacházet cestu skrze kouzla

k tomu nemusíš být žádný čaroděj

i když ti ruka náhle sklouzla

člověk je vždy v obraze, ne mimo něj

Moudré, modré...

a maličká kapka slétla na zem

a s ní i brána do přediva času

a každý jsme tak trochu blázen

a srdce máme jenom na okrasu?

a ruce, oči máme k dotýkání

a přitom studíme se, jak zima

a že nám při tom nic nezabrání

a v srdci přijde zase Hirošima?

a stále letí než dopadne na zem

a k tomu všemu nebylo už zbytí

a co když já blázen věří na sen?

a že se srdce v slzách nezachytí?

Vengeance

koho jsem miloval a kdo mne pokřtil vínem

to, co jsem zachoval se nedá nazvat splínem

a tak si tu žiji sám o vodě a o chlebové kůrce

zapomínám, že v tom závodě, jsem já tvůrce

a tak bloudím a vidím, jak lidí spolu žijí nežijí

někdy i trochu svítím, když slyším číst poesii

srdce mám, jak přijímač, není jen krátkovlnný

chytávám lidské bolesti a pláč, ten láskyplný

chtít, aby nám život aspoň znovu zachutnal

aby, jak čerstvý chléb a pivo a zima ukrutná

na nebi plném hvězd a v zemi vlála pšenice

a roztál ten srdeční led, ta chvíle, roky, tisíce

slepýma očima, co máš, říkáš si, teď se stref

že tančila jsi až, když v řekách stoupla krev

když láska přestala počítat od jedné do pěti

chtít žít s jizvami v očích, v srdci, v paměti

Komár

v hranici planoucí vrchem

láska podobá se slámě

hrající si se srdcem

odpověz mi, znáš mě?

jak komár toužící po krvi

způsobíš bolest všem

a kdo bodnutí nestrpí

neumře sám spokojen?

mít křídla ne pro okrasu

jen navždy zmizet

oči nedávají spásu

stačí se podívat cize?

umět létat, až do vesmíru

okny chceme unikat

Bůh dává draze víru

kolikrát musíme umírat?

BLOOD RIVER

pořád se měním v shon

za závěsy času hledám

ty jen k srdci hlavu skloň

ať se tam s tebou shledám

v tiché mlčení mi dává

tvé na pospas touze slzy

srdce jsou světlá a tmavá

hladit je znamená být drzý

závazek ukotvený v těle

plyne přijímáním přání 

a nevidět v sobě nepřítele

který mě stejně nezachrání

vzpomínám na vlčí stesk

spojuji sebe v kruhu bytí

litují vlci z masa kostí třesk

to, když má krev se tvojí sytí?

The Dance Of Dragons

jen míra nečekané zlosti

co zabíjí mou radost ze svobody

na poušti srdce nejsou žádné kosti

a není cesty zpátky do pohody

jsme jedním tělem z krve

co unikala dlouho z ran minulosti

až, čemu se říká láska, řeklo trvej

aby ti, kdo pijí, pili do sytosti

a tak klečím a modlím se

bez chuti zlehčovat a s pokorou

jak vrabec za drobkem po římse

skáče krev na zem, na holou

z každé kapky se rodí nová

to když se cesta dávno uzavřela

pod křídla draků se teď schová

než vezme si prince za manžela

fotozdroj

Vypalují

a noční stíny namleli kávu stínů

a ze zavřených očí odešel svit

okamžik noci skápnul do odstínů

z šedavých barev, jen se objevit

a já chci míchat rychle schnoucí

ty usychají pod přívalem slov

barvy jsou slzy bytí pro tonoucí

a z očí koní zatím stříká kov

a to všechno smíchat pro radosti

barevnou kávu až do dna vypít

tvé zrcadlení tu zlobu nevyprostí

když slyšíš zlověstné vlčí vytí

jediná skutečnost, co mění jména

je na konci tvých bosých nohou

ty kapky kovu z očí do červena

jdou vypalujíc, že milovat mohou

Je mi zima

copak chci tak moc?

žít, kde srdce dřímá

plamínek Bůh volá o pomoc

a říká: "je mi zima..."

tak pramení láska?

a kolik ji mohu dát?

když krev tiše zmrzlá praská

a je mráz už napořád?

snad zapálit sirkou?

ale z ledu je i škrtátko

kudy chodí, kterou dirkou?

nespálíš se na krátko?

chodím dál podél vás

v košili měsíce stříbrné

a čekám, kdo podpálí čas

 a popel srdcem rozhrne

foto: http://pavelcibulka.blog.idnes.cz/c/175996/Fotoblog-8-detailu-ze-zabijacky-hadanka.html

Jsi mé žebro

když v slovech bolest prší

a tělo jich už má prostě dost

a já jsem nepřemýšlel nad výdrží

to jen tobě k nebi jsem stavěl most

žít je stejné jako tě milovat

všechen rozum je proti tomu

i když má chuť si tě známkovat

láskou být je nemoc bez symptomů

v životě věřím, že mohu létat

milovat ho víc než jeho smysl

není jen, co chceme myslí splétat

jsou pouště, co jsem na nich neuvízl

i vlk má tlapu a tlamu z krve

hlodáš, jak hlodáš, najdeš kost

svým srdcem říkám to lásko trvej

to jen tobě k nebi jsem stavěl most

Red rain

photo by Sandro Ramani

jsi štěstí, co z růže lásky kvete

a z moří krve jsi královna vod

chraň paprsek, co šel světem

tichá záře hvězd má v tobě bod

na prsou tvých chci usínat ať prší

červený déšť si tě chce sám svést

jdu světem po potopě na návrší

zachraň v srdci poklady z hvězd

miluj a věř, žij své lásky v nebi

a neptej se mě, jak se to unese

tím víc lásky máš zapotřebí

čím víc se svět svírá v otřesech

já v očích tvých a v tvém klínu

já usnul rád a zahnal do daleka

na lásku v srdci prší nezahynu

na tyhle chvíle moje duše čeká

Píšu ti

píšu ti verš tmavou krví

tou, co ukápla mi na zem

když srdce srdci nenapoví

tak tělo blbne, jak ten blázen

píšu ti v krvi světlou sirkou

a dávám ti k ní i škrtátko

to abys mohla malou dírkou

dívat se do tmy, co je tvé zrcátko

píšu nám možná příliš směle

o tom, jak kapky kanou žilami

a radosti v srdci nedoznělé

to takhle láska, zpívá mi

High Hopes

odpoutat krvavé pocity viny

když ti oheň srdcem praská

zahříváš sám sebe záblesky zimy

v nápoji, co v žilách laskáš

potoky příběhů krví psanou

jak šlápoty v mrazu pláčou

všem stopám říkáme na shledanou

kapičky z ran do ran skáčou

sdílíme světy přímou linkou

stopy od potopy k bráně bran

a jdeme si k ní jak za vzpomínkou

každý každou kapkou odevzdán

Milujeme (I´am legend)

milujeme dobrou noc

pivo a krtka s kapsičkami

vzýváme lásku jako moc

co tady není s námi

zpíváme s hlasy nízko

hluboce věřící v Boha špásu

zkušenost, co byla blízko

matoucí lidskou krásu

kreslíme prsty do kůží

horko a krev je pulzující dílo

milenci si s láskou do uší

šeptají - a to by bylo

Život začíná dnes (Now Life Begins)

život začíná dnes

a zase vždy poprvé

když se kus vody vznes

a kra ledu praskla bez krve

životem kniha osudu

píše své verše na hrdiny

a každý ví, že až tady nebudu

vejdem se všichni v řádku na jediný

žijeme jakoby v ledu

zamrzlí v představách snů

toužící šťastní a ty srdce sleduj

přijímej osud než ti samo řekne stůj

Michal Zachar

------------------------------------------------------------------------------

Kdo touží být šťastný, musí si obstarat to, co mu žádný osud nemůže ukrást. Sebe.

Andělská tvář

energie tvého pohledu

kterou jsi mě ozdobila

naráží v drobnohledu

na sklíčka, co mne poranila

střípky maličkých dnů

co vytavila něčí zlost

zaseklé v dřeni pohledů

nejsou nám pro radost

pinzetu, skalpel a laskavá

slova, co čistí tvoji tvář

sem tam i kapka krvavá

z ruky, vytahující zašlou zář

to kapka z krve člověka

jenž neleká se střípků

uvízlá v pleti proseká

cestu ke světlým zítřkům

Michal Zachar

.......................................

všem, co dali do mlýna svou trošku