a noční stíny namleli kávu stínů
a ze zavřených očí odešel svit
okamžik noci skápnul do odstínů
z šedavých barev, jen se objevit
a já chci míchat rychle schnoucí
ty usychají pod přívalem slov
barvy jsou slzy bytí pro tonoucí
a z očí koní zatím stříká kov
a to všechno smíchat pro radosti
barevnou kávu až do dna vypít
tvé zrcadlení tu zlobu nevyprostí
když slyšíš zlověstné vlčí vytí
jediná skutečnost, co mění jména
je na konci tvých bosých nohou
ty kapky kovu z očí do červena
jdou vypalujíc, že milovat mohou
