stromy jsou strnulé svým klidem
o který se teď v tichu opíráš
nehybné jak Bůh, jdou k nám, lidem
zazpívat si tichý otčenáš
to hlasem zvuku a rozděleni vedví
z lehkosti srdce zachytit
když čaruješ dlaněmi svých větví
jsem doma, kde mám být
teď duše stromu otřásá se chvěním
když hledíš do kořenů lásky
a troufneme si říct: "lásko já nevím,
lze prožít ticho bez otázky?"
