Moudré, modré...

a maličká kapka slétla na zem

a s ní i brána do přediva času

a každý jsme tak trochu blázen

a srdce máme jenom na okrasu?

a ruce, oči máme k dotýkání

a přitom studíme se, jak zima

a že nám při tom nic nezabrání

a v srdci přijde zase Hirošima?

a stále letí než dopadne na zem

a k tomu všemu nebylo už zbytí

a co když já blázen věří na sen?

a že se srdce v slzách nezachytí?

Sacrifice

zeptal jsem se z lásky

dostal jsem bolesti hrst

když Hádes nese sázky

v ruletě, kde ztratíš srst

kůže, jak znovu zrozená

po srázu cest ke hvězdám

srdce je bouře slyšená

v tichu, kam nespěchám

zde vidíš všechny jizvy

uvnitř sténající pohybem

dech doby, kdy vznikly

vítr zla končící poryvem

a teď, když už nezbývá

než modlit se za lásku

do duší, jak se nazývá

pár mořských oblázků

Proud

miluješ, protože miluješ

a bez strachu odmítáš

svou vodu pouštíš dál

když do ní srdce vhazuješ

aniž víš, kam s ním zavítáš

radost proudu je dar

teď jsem navždy uzavřený

v rakvi ze svých činů

je pozdě vrátit řeky tok

chci být v tobě utopený

ať klidně si jen plynu

kapka, co udělala krok

tam, kde je tvé srdce jsi ty

vhozený do řek, co proudí

po kamení bez pohodlí

do oceánu bytí jsou slity

a po kilometrech poutí

odvaha je strach, co se modlí