v kapičkách odrazů nebe
honí se teď bosí sokoli
a čeká mě objetí sebe
v náručí, kde nic nebolí
zamíchat, protřepat, pít
nápoje života hořknou
chuť jedu podepsat, být
sladkostí doby trojskou
do srdce vylít se mi chce
jsem špinavý prachem
pro mrtvé dělá se mše
až život zarůstá strachem
oněměla duše obnažená
sklo za ní nedýchá
slova, co zamlžená
stínají tu bolest do ticha
